Článek
Baba jedna žalovačná
Závistivá, nepřejícná, žalovačná, práskla to na nás! Co práskla? No, to, že se chodíme otužovat do řeky, do té, na které v zimě bruslíme, tedy něco na ten způsob, tedy snažíme se. A snaha se cení. V létě chytáme pod splávkem do jednodílných plavek rybky, co vylétají směrem nahoru nad splávek. Lechtá to, jak nám kolují kolem pasu.Řehtáme se a blbneme jako praštěné! To děláme v létě. Teď ale není ani léto, ani zima, něco mezi tím. Jaro, chladný duben. Na ten jsme čekaly, neboť jsme právě teď zahájily otužovací kurz. Chceme být zdravé a otužilé, proto pro to musíme něco vydržet! Jsme velké holky, po prázdninách budeme už v páté třídě! „Jdu ven, mami.“ „Ano, ale obleč si bundu, je chladno.“ „Jo, jasně.“
Stejný dialog proběhl i u kámošky. Daly jsme si závazek, že postupně překonáme zimu i chřipku. Voda byla fakt skoro ledová, po hladině občas propluly větrem polámané větve, sem tam nějaký ten nános nepořádku, bahna apod. Měla jsem zvláštní, trochu strašidelný pocit, když jsem se držela kořenů visících z břehu a nořila tělo pod něj. Co kdyby tam byl vodník a vtáhl mne pod břeh do své vodní říše? Co bych dělala? Už nic. Konec vodníků, konec otužování, konec utajených výletů pod hladinu. Jedna taková pomlouvačná bába to na nás bezostyšně vyžvanila, práskla! Určitě jí zářily zlé oči, které nás další dny už neviděly. Plavky nám byly zabaveny, tepláky a svetry navlečeny, teplé ponožky nasoukány, zateplené boty nazuty.
Počkej, ty žalovnice, my na tebe něco vymyslíme!
Nevymyslely, neb než bys řekl švec, nastalo léto a s ním mnohem lepší akce než se zdržovat s nějakou klepnou!
