Článek
Pxycho
Leden. Zkouškové. Diagnoza : neštovice. Je mi devatenáct ! A neštovice ?!
Vypadám příšerně, velké červené vodnaté puchýřky mám všude. Všude ! I tam, kam slunce nechodí. Jsem doma a jako první věc likviduju zrcadla. A to mne čeká zkouška z psychologie. O zkoušejícím docentovi koluje, že má rád blondýnky v bleděmodrých šatičkách ( určitě mini s hlubokým výstřihem ). Já jsem tmavovláska v tmavém kostýmu, navíc dokonale osypaná ! Má smysl tam vůbec jít ? Dermacol nepomáhá, doma jo, ale v mrazu si fleky pěkně svítí maska nemaska. Aspoň to zkusím. Třeba špatně vidí a je barvoslepý !
Vcházím. Zdravím fakt pěkného charizmatického muže. Tak to vyletím, jen co jeho pohled zamíří na mne.
Dobrý den, sedněte si, prosím, a vytáhněte si otázku. Jsem jako zkamenělá, on asi fakt nerozeznává barvy a já přímo hýřím červenou jako na lampionovém průvodu za starých časů.
S vybranou otázkou usedám naproti muži, který poslouchá můj monolog k dané otázce. Neskáče mi do řeči ( je slušně vychovaný ), neklade otázku doplňující ( zřejmě je mu mne líto ), usmívá se ( namísto zhrození se ), žádá mě o index.....a to je jasný průšvih, buší mi v hlavě.
Ne ! Nic z toho ! Vrací mi index, usmívá se stále, podává mi ruku, těší se prý na další zkoušku v dalším semestru.
Odcházím, zavírám dveře, překvapeně zírám na Výborně. A to prý blondýna, bleděmodrá, vystřižená a jiné nesmysly !
Je mi krásně hlavně z poznatku, že nevěřte všemu, co kdosi kdysi kdesi řekl, nebo si vymyslel, protože neuspěl. Nebylo to kvůli vizáži !
