Článek
Podmínka
Jedeme do okresního města. Tentokrát ne k tetám, ale do zlatnictví. Proč ? Koupit zlatý prsten. Pro koho ? Přece pro mne ! Důvod ? No, ten je jasný, začíná mi “ svatý týden "a pak maturita.
Celé čtyři roky nám profesoři zdůrazňují, ať se učíme, že uplynou jako voda a pak už nic nedoženeme. Ale doženeme, mysleli jsme si + - všichni. Šprti to měli v malíčku, ale vůdčí smečka ne, možná jsme čekali zázrak, že nám dají známky za úsměv či naše krásné oči. Nedají a teď nám ještě přidali, co ? No učení přece !
Tak, mám dvě možnosti : buď maturu udělám a prsten bude, nebo nedělám a nebude.
Nakoupeno, jedeme domů. Tak se ještě jednou podívej, pak buď anebo…
Nádherný prsten, přímo vysněný ! On je jediný důvod, proč musím odmaturovat.
Slunečné voňavé květnové ráno. Šourám se ke gymplu, pod paží svírám maturitní otázky, stejně to už nemá cenu do nich koukat, akorát zjistím, že nic neumím, nevím, jak se vlastně jmenuju ?
Přechod, stojím a tu znenadání jedou na prckoletu dva kominíci. Dva ! To určitě udělám ! Moje pověrčivost ještě zesílila.
Díky fotografické paměti jsem zvládla i protivnou otázku z dějin našeho národa.
Hotovo, paráda , fakt to byla fraška ! A když to udělali ostatní, tak proč ne já, jsem přece holka šikovná ( tvrdí všichni ) !
Přímo letím domů, mávám maturitním papírem. Udělala jsem ! Ukažte mi ho ! Nasadila a nesundala z prstu. Sedí, píše, sluší, reprezentuje moje ego (z latiny mám 2,ale o tom až příště. )
