Článek
Právě mi jedna scénka v televizním seriálu potvrdila fakt, že téměř každý člověk je sám sobě nepřítelem. Přitom je si toho vědom, přesto to dělá, ať už zřídka, či pravidelně, či často. Kdo je viník? Abstraktum! Hektická doba. Práce, zaměstnání, podnikání, studování, cestování, zkoumání, spravování…cokoli, vyberte si!
Ano, jsem si vědoma toho, že nejen já průběžně zanedbávám a přehlížím nemoc, nemocný svůj stav, jeho začátek, průběh, problém menší, větší místo reálného řešení, zaléčení, léčení, doléčení apod.
Zkrátka: kašleme nejen na nemocné kašlání, ale na sebe celkově. Dnes, po mnohém přehlížení nemoci, lituji, že jsem nezvolila postup opačný:
1. odložit, přeložit práci,
2. jít k lékaři,
3. poctivě ležet v postýlce,
4. přesně užívat léky dle doporučení doktora,
5. konec přemáhání se a předstírání, že to zvládnu, že mi přece nic není,
6. dodržet kontroly u lékaře atd.
Přiznejme si tedy, že se opravdu během života zanedbáváme.
Pravdivá otázka: A co vám pak kdo dá?
Bývá to někdy velmi těžká volba.
