Článek
Říká se: všude dobře, doma nejlépe. To platí, i když bude někdo tvrdit opak (pokrytec). Na jednom zahraničním pracovním pobytu jsme se docela rychle aklimatizovali a poznávali jejich zvyky a tradice, které někde stále dodržují a jsou na ně patřičně hrdí. Všude nacházíme něco zcela jiného, nebo trochu jiné, nebo velmi podobné a shodné. Poznávání lidské mentality je náročné, což je logické, ale jsou momenty, které nestrávíte! A taktéž nepochopíte, ani neakceptujete, je to zkrátka pro naši mentalitu nepřijatelné. Udržovat tradice je sice záslužné, ale v současnosti, kdy se zabýváme mj. otázkou ochrany ohrožených druhů živočišných i rostlinných, se musí mnohé změnit, dokud je ještě čas!
A už k věci: pobyt byl zajímavý, avšak gastronomie, myslím, nikoho neoslovila. Během každého „hladového“ dne se aspoň můj žaludek vracel domů třeba jen k čerstvému českému rohlíku.
Nastal den slavnostního zakončení zájezdu. Konečně se snad najím, hlásil nejen můj pokrčený trávicí trakt. S brýlemi vidíte i neviditelné, ale v této situaci bylo lepší je úplně odložit a radši nevidět. ,,Vidíš to taky?" oslovila mne kolegyně, když před nás postavili velkou mísu s grilovaným masem. ,,Ty to nevidíš?" ,,Co mám vidět? Z hladu už vidím před očima hvězdičky." ,,Tak si nasaď brýle." ,,Nene, to nevezmu do pusy, radši se napasu venku!" Ta velká mísa byla vrchovatě plná malých grilovaných ptáčátek! Děs! I s nožkama a zobáčky!
A toto byl jeden z mnoha důvodů, kdy stoprocentně platí, že doma je prostě doma.
