Článek
Převlek
No, ty vypadáš ! Tak tě fakt nikdo nepozná ! Nadšeně tiše vykřikl můj tehdy přítel. Proč převlek ? Aby mne nikdo nepoznal !
Tak začala naše první schůzka.
Ten den se konala oslava nějakého výročí celého pracovního úseku na našem pracovišti. Slavnostně oblečená jsem se také účastnila, slušelo mi to, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Nervozitu jsem maskovala úsměvným primitivním kokodáním jako ostatní, ty rádoby vysoké kecy byly na velmi nízké úrovni. Ale tak podobně to chodí i všude jinde, přetvářka, násilný smích, stupidní hovory o ničem, takže škoda slov. Hraná prima zábava zastírala mou nervozitu. Z čeho ? Z kamuflované identity. Byli jsme - já a on - domluveni na určitou hodinu, kdy a kde se sejdeme a už za tmy spolu dojdeme do jeho chaty. Proč ? Hádejte !
Mne ale nesměl nikdo poznat, proto jsem musela nejdříve domů, převléknout se k nepoznání, teprve pak jsme mohli uskutečnit náš milostný plán. Asi jsem vám zapomněla říct, že jsem se právě nacházela ve stadiu rozvodu. A znáte lidi ! Všechno by převrátili a mne odsoudili ! Takto by ve mně nikdo nehledal mne, ale hodně starou ženštinu. Povedlo se, silný adrenalin, nepoznaná s ním jsme se vrátili kránu do svých bytů. Jen měsíc nám svítil na cestu, ale ten nic nikomu nikdy neřekl.
Stálo to za to ! Dnes je tehdejší přítel mým manželem.
