Článek
Tak tomu by nikdo nevěřil.
Zkusil někdy někdo něco zcizit, odcizit, uzmout apod.?
Já jo. Byla jsem ještě malá, když jsem si tajně sama vzala bonbón u taťky v obchodě. Je to moooooooc dávno, ale ten hrozný pocit viny se nedá zapomenout. Po mnoha letech už jako dospělá jsem se mu přiznala. Všichni doma jsme se smáli, že je to prkotina, ale mně se moc ulevilo, zbavila jsem se konečně toho nepříjemného pocitu viny. Prkotina, jenže pro mne zásadní věc. Ten pocit už nechci cítit nikdy.
Co se ale přihodilo jedné známé, tomu by nikdo nevěřil. Žila se svou matkou v chalupě na vesnici. Jedno ráno prožily šok, když vstaly nic netušíc a uviděly ve vedlejším pokoji spoušť. Od té doby okna zavírají. Tehdy ihned volaly policii.
A teď zbystřete. Zloděj jim v noci vlezl oknem dovnitř, z krabičky ukradl všechny šperky a zmizel. Kam? Do hospody. Pozdě v noci se vypotácel, složil se pod stromem a ihned zničen alkoholem usnul. Jenže z hospody se za ním vypotácel další ožralec. Když ten první chrápal, ten druhý mu ukradl jeho zlatý lup a zmizel. Měl „dobrý“ nápad! Začal chodit po chalupách a nabízel zlaté šperky za směšné ceny. Zaklepal i do té vykradené chalupy, kde chtěl ženám prodat jejich odcizené věci, ale to už tam dorazili i policisté. Delikventovi pěkně nabídli místo v jejich služebním autě. Svezl se zadarmo, což určitě ocenil!
