Článek
Maturita z latiny
Slíbila jsem, tak plním slib a píšu o svém problému s jazyky, tedy jazyky světovými.
Zřejmě nejsem na jazyky. Zvláště pochopit časy a časování je nad moje buňky. Celé čtyři roky prožité na gymnáziu byly jeden velký adrenalin, ale největší byl učení. Každý studující určitě zná mnohem zajímavější činnosti než biflování se. Bez toho se ale škola nedá zvládnout, člověk se musí překonat a vytrvat navzdory pocitům. Tak jsem se občas překonávala. Docela se mi to dařilo. Problémem byly - co jiného - jazyky. Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem, řekl kdysi jeden moudrý člověk, kterého uznává celý svět.
Zaparkuju v latině: velmi zajímavý předmět a jeho historie, římští císařové, legie, kultura, památky, architektura atd. Svět pro nás nepochopitelný, úžasný i příšerný.
Překlady latinských textů mne děsily. A je tu den, kdy máme ukázat a obhájit své znalosti. Koho ale bude zajímat, že mne dějiny fascinují, ale svými překlady to nedokážu!?
Rozhodující chvíle je tu. Otázky k ústnímu podání jsou skvělé. Teď latinský překlad: Vzpomínky G. J. Caesara na války galské.
Žasnu, jak mi to jde, sama sebe v duchu chválím, jen pod stolem vnímám nenápadné, ale varující doteky profesorových bot. Co se mu nezdá ? Vždyť snad poprvé v životě plynule a sama překládám… A jde mi to…
Rozsudek maturitní komise zněl: Otázky splněny na výbornou, jen ten překlad…
Proč psal Caesar své vzpomínky v čase přítomném… ? To taky nepochopím.
