Článek
Do domu s pečovatelskou službou v mém rodném městě se nedávno nastěhovala nová obyvatelka. Zprvu se zdálo, že do fungující party žen dobře zapadne. „Jsem Věra,“ představila se při seznamovacím kávovém dýchánku. Její hlas zněl tak jemně, že by člověk řekl, že sestoupila z nebe jako anděl. Dámy svou novou sousedku bez dlouhých řečí přijaly mezi sebe a po krátké době si s ní i potykaly.
„Ta nová paní celkem ujde, co říkáte?“ nadhodila Vlasta během odpoledního posezení u šumějící fontány. Ostatní ženy souhlasně přikývly. Ze zkušenosti věděly, jak důležité je mít za souseda někoho milého a nekonfliktního. To však ještě netušily, co na ně ona sympatická osůbka chystá.
Zpočátku byla Věra jako pěna. Postupem času však začala klást zvídavé otázky. „A to si ještě vaříš sama?“ vyptávala se bývalé kuchařky Vlasty. „Co nejčastěji? A kde nakupuješ zeleninu?“ Stará paní, vždy otevřená a ochotná, se s ní podělila o pár dobrých tipů. Jak se rychle ukázalo, nebyla sama. Nová sousedka velmi rychle zmonitorovala situaci v celém domě a když zjistila vše potřebné, začala jednat.
„Neměla bys náhodou mrkev? To je to jediné, co mi chybí,“ usmála se nevinně jednou dopoledne. Vlasta, zvyklá na kamarádskou atmosféru domu, jí zeleninu ochotně podala. Za pár dní však Věra přišla zase. Tentokrát potřebovala hrst mouky. Pak cibuli. Trochu čočky. Lžíci sádla. A tak to pokračovalo celé týdny.
Jedno však Vlasta nevěděla. Drzá žena si tímto stylem sháněla ingredience k vaření u všech svých sousedů. Procházelo jí to celkem snadno. Dokud jednoho dne nevstoupila paní Novotná do společenské místnosti a nezahlásila: „Dneska si Věra zase přišla pro dvě brambory. Představte si, že chodí po domě, od každého něco vymámí a potom vaří sekyrkovou polévku jako v té pohádce!“ Smích se nesl celým domem.
„Tohle jí přece nebudeme tolerovat,“ řekla rozhodně Jarka, když se ženy dost nasmály. „Nevím, jak vy, ale já už jí nedám ani stroužek česneku,“ přidala se její kamarádka. „Vy víte, že nejsem lakomá, ale čeho je moc, toho je příliš!“ „To máte pravdu, vždyť ona nás vlastně všechny využívá!“ Pohoršené ženy se nakonec domluvily, že mazanou Věru pořádně vyškolí.
Hned další den čekalo přidrzlou ženu u Vlastiných dveří nepříjemné překvapení. „Mrkev došla, budeš si muset začít nakupovat sama,“ usmála se stará paní a vypoklonkovala sousedku na chodbu. Ta se zatvářila, jako kdyby spolkla chrousta a šla to zkusit jinam. Všude se však setkala s jasným odmítnutím.
V domě znovu zavládla pohoda. Věra přestala své známé využívat, objednala si dovážku obědů a postupně se snažila urovnat své narušené sousedské vztahy. Pochopila, že recept na sekyrkovou polévku je sice levný, ale ve výsledku vyjde dráž, než luxusní pokrm z restaurace.
