Článek
Když jsem v minulých dnech vyrazila pro běžný nákup a nějakou tu koledu, hypermarket praskal ve švech. Děti natahovaly ruce po čokoládových zajících, dospělí se přehrabovali v regálech s mazanci a prodavačky nestačily doplňovat zboží. Fronta u pokladen byla dlouhá, ale to mě nepřekvapilo. Připravila jsem si peníze a trpělivě čekala, až přijdu na řadu.
Stála jsem ponořená do vlastních myšlenek, když tu se přede mnou začala odehrávat scéna jako z filmu. Elegantně oblečená dáma s vizáží stárnoucí hollywoodské hvězdy mávala pokladní před nosem peněženkou a do toho rytmicky podupávala vysokým podpatkem. „Platila jsem tisícovkou,“ tvrdila znovu a znovu. Žena za pokladnou se jí klidným hlasem snažila vysvětlit, že se určitě mýlí. Zákaznice však neustupovala. „Ne, dala jsem vám tisícovku. Vy jste mi špatně vrátila!“
Mladá prodavačka se vyčerpaně bránila: „Podala jste mi pětistovku, paní. Vráceno máte správně.“ To však ženu neuklidnilo. „To není pravda! Okradla jste mě. Chci svoje peníze!“ Vzduch zhoustnul tak, že by se dal krájet. V tu chvíli se pokladní zastal pán stojící přede mnou. „Promiňte, ale viděl jsem to. Byla to pětistovka,“ řekl důrazně. Žena nejprve ztuhla, pak dramaticky pohodila hlavou a beze slova omluvy odešla.
Předpokládala jsem, že rychle vyklidí pole, ale její chování mě zarazilo. Postavila se kousek opodál, bezostyšně vyndala nákupní tašku a začala si do ní rovnat nákup. „Mě by hanba fackovala,“ poznamenala starší paní, která byla stejně jako já svědkem celého incidentu. Ostatní zákazníci jí mlčky přitakali.
Elegantní podvodnici jsem zahlédla ještě na parkovišti před obchodním domem. Trapné fiasko ji očividně nijak nepoznamenalo, neboť popíjela kávu z automatu a opřena o kapotu auta sebevědomě nastavovala tvář jarnímu slunci. „Ta má tedy povahu,“ pomyslela jsem si znechuceně. A nejspíš jsem nebyla sama.
K sepsání tohoto článku mě vedla potřeba vyzdvihnout těžkou a přehlíženou práci všech prodavačů a pokladních. A nemyslím tím jen ženy. Možná si dostatečně neuvědomujeme, jakému náporu během své pracovní doby dennodenně čelí. Musí být těžké tolerovat nálady zákazníků, hlídat kasu a přitom se neustále usmívat. Zkusme si to jen představit.
Až půjdeme příště nakupovat, věnujme proto pokladním úsměv a poděkování. Popřejme jim hezký den. Svým milým přístupem je potěšíme a dodáme jim sílu ke zvládnutí náročné směny. Tito lidé to totiž vážně nemají jednoduché.
