Článek
Jsem ženská a mám vousy. Ne „pár chloupků“, ale opravdové strniště. Na bradě, nad rtem, někdy pod čelistí. Co to obnáší? Každé ráno nastupuje pinzeta, zvětšovací zrcadlo a tiché „prosím, ať tam dneska není nic nového“. Jenže je. Vždycky je.
Nejsem jediná. Podle studií má 5 až 15 % žen nadměrné ochlupení kvůli hormonům, syndromu polycystických vaječníků nebo obyčejné genetice. Ale skoro žádná z nás o tom nemluví.
Možná proto, že když řekneš „žena s vousy“, většině lidí naskočí vousatá babička z cirkusu nebo jistá zarostlá orientální princezna. Ne moderní holka, pro niž je vytrhávání chloupků součástí každodenního ranního rituálu.
Jedna moje kamarádka řekla: „Když si ty chlupy nevyškubu, nejdu ani s košem.“ Jiná svůj problém celé roky úspěšně skrývá před partnerem a tajně šetří na laser.
Jsme armáda pinzetových maniaků, co každé ráno vyráží do boje proti tomu nejnovějšímu pichlavému nadělení. Muži vůbec netuší, jaké starosti to obnáší. My si totiž nemůžeme nechat narůst plnovous nebo strniště. Kdo to zná, ten ví, že jeden jediný den bez pinzety se rovná společenské sebevraždě.
Všudypřítomná reklama do nás dennodenně hustí, jak málo jsme ženské, málo upravené a moc chlupaté. Muž se zarostlou bradou je zkrátka fešák, zatímco vousatá žena je hříčkou přírody.
A tak se radujeme z každého vytrženého chlupu a doufáme, že nikdo nic nepozná. Je to smutné, ale pinzeta je naší nejvěrnější kamarádkou. Umožňuje nám totiž pohybovat se ve světě, aniž bychom byly středem pozornosti. To je vlastně jediné, oč nám jde. Být hezké a dobře zapadnout.
Říkáš si při čtení, že ti mluvím z duše? Pak jsem ráda, že jsem tě mohla uklidnit. I když to tak nevypadá, nejsi v tom sama.
