Článek
Nejsem technický typ, a tak jsem se i bankomatům vyhýbala. Raději jsem vystála frontu k přepážce a vše vyřídila osobně od plateb přes příkazy až po výběry. Bohužel v práci jsem se této technické vymoženosti nevyhnula, musela jsem takto odvádět tržbu.
Vždy jsem šla nervózní do banky a přála si, ať vše proběhne v pohodě, protože jsem člověk, kterého i sebemenší změna rozhodí. Například když mi to vrátilo peníze, které bankomat nerozlišil nebo když nově zavedli, zda chcete potvrzeni vytisknout nebo poslat na email. Jakákoliv odchylka mě rozhodila.
Ten den jsem vzala tržbu z trezoru a pádila do banky, aniž bych ji přepočítala. Věděla jsem jen kolik tržba činila. Dělala jsem to tak často, protože na banku jsme měli určený čas, takže to člověk musel stihnout. Přepočítávání by mě ještě zdrželo.
V bance byl přede mnou postarší pán. Něco tam neustále brbal, že mu to nejde. Odešel a já šla po něm. Na obrazovce však bylo, zda chci potvrzení vytisknout nebo poslat na email. Na úvod to bylo něco, co mě rozhodilo. Co teď s tím? Dala jsem tedy tisk a tím jsem to brala za uzavřené. Stvrzenku jsem položila na stůl, co byl vedle. Na obrazovce se objevily nabídkové čtverečky: výběr, platba, vklad atd. Říkala jsem si, že asi mají zase něco nového. Stiskla jsem vklad, otevřel se otvor a já vložila hotovost. Když bankomat začal přepočítávat, napadlo mě, že jsem nepoužila kartu ani pin, jak bude bankomat vědět, kdo to a kam ukládá. V tu chvíli se o mě pokusil infarkt. Vždyť já ty peníze vložila na cizí účet. Napadlo mě použít nějaké tlačítko, kterým bych transakci zastavila. Podařilo se a k dokončení nedošlo a bankomat mi hotovost vrátil. Pak jsem použila kartu i pin a peníze znovu vložila. Bankomat pak přepočítával a mně chybělo 500 Kč. Tak jsem sáhla po peněžence a peníze doplatila ze svého. Dumala jsem nad tím, jestli jsem pánovi přede mnou přece jen peníze nedoložila na jeho rozjednanou platbu a nebo jestli mi chyběly v tržbě. Ale to už se asi nedozvím…
