Článek
Zkušenosti jsem měla téměř nulové. Doma pouze jedna kočka. Věřila jsem, že lidé, kteří tam pracují, musí být odborníci a já se od nich vše naučím. Realita byla však taková, že jejich znalosti byly stejné a možná horší než moje. A tak mi nezbývalo nic jiného, než znalosti získávat jinde a čerpat z vlastních zkušeností, které jsem postupně získávala.
Snažila jsem se, aby má péče byla co nejlepší a zvířátkům nic nechybělo. Některé jsem si oblíbila, k jiným jsem měla respekt.
Nikdy jsem se nezačala považovat za odborníka, a pokud jsem něco nevěděla, tak jsem neměla problém to přiznat před zákazníkem. Přišlo mi lepší odkázat ho na odborníka než kecat nesmysly.
Nejednou jsem četla i slyšela o negativních názorech na zverimexy a jejich špatnou péči o zvířata. Jaká je však realita z mé zkušenosti? Není to totiž o konkrétním zverimexu, ale především o lidech, kteří v dané prodejně pracují na pozici vedoucí a na manažerovi.
Na prodejně jsme měli manuál, jak postupovat při nemoci zvířete. Zahrnoval i návštěvu veterináře. Ze zkušeností jsem věděla, že nikdy nebyl problém dodat léčivo či jeho koupi proplatit.
Pak však nastoupila nová manažerka a nová vedoucí prodejny a vše bylo jinak.
Mezi zákazníky se občas našel chytrolín, který všechno zná, všechno ví a je odborníkem na zvířata. A tehdy jeden takový přišel a začal mluvit, že je odborník a vidí že náš chameleon není zdravý. Ač jsem si ničeho neobvyklého nevšimla, pro jistotu jsem upozornila své nadřízené. Nebylo to tedy z důvodu, že by ony byly těmi odborníky, ale z obavy, kdyby zákazníka napadlo napsat na stránky firmy. Schytala bych to, že jsem je neupozornila.
Taky neshledaly nic neobvyklého, ale manažerka nařídila vyměnit světla a nasadit vitamíny, které měl stejně dostávat i jako zdravý. Chameleon byl v pohodě, jedl, lozil a byl aktivní. Za pár dní dorazily ještě léky, které se měli prý dávat přímo do pusy. A tady pravděpodobně paní vedoucí spadl při podávání léků. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se najednou tak zhoršil. Nemohl lozit a přestal žrát. Veterinární péče mu nebyla poskytnuta, protože byl víkend a údajně se nikam nedovolala. Přitom v našem městě funguje na veterinární klinice pohotovost 24/7.
Nakonec paní manažerka rozhodla dát chameleona do mrazáku, aby se prý netrápil. Představa jak se asi cítil, když tam umíral v papírovém sáčku, mě straší dodnes.
Ve zverimexu již nepracuji a ani nedělám se zvířaty a myslím, že už bych ani nechtěla.
