Článek
Moje kamarádka je od přírody obdařena klasickým ženskými křivkami. Má plná prsa, boky a nepřehlédnutelný šmrnc, který k ní zkrátka patří. Její o mnoho let mladší sestra jí odjakživa postavu záviděla. Sama byla štíhlá, drobná, téměř chlapecká. „Vedle tebe si připadám jako kluk,“ říkávala, kdykoli si kupovala nové oblečení. Přitom měla krásný obličej a jemné rysy. To jí ale nestačilo. V zrcadle viděla jen to, co jí chybělo.
Když si konečně našla přítele, který ji miloval takovou, jaká je, zdálo se, že se její pohled na sebe mění. Ti dva spolu žili několik let, plánovali budoucnost a dítě. Jenže pak ji přítel opustil kvůli kolegyni z práce. „To je aspoň kus ženské,“ řekl jí s úsměškem, když si balil kufry. A tím ji zlomil.
Mladá žena se doslova zhroutila. Vyházela všechny věci, které jí připomínaly starý život a po večerech se chodila vyplakat k sestře. Ta ji utěšovala, jak mohla a pak udělala něco, co považovala za správné. „Zaplatím ti plastiku prsou,“ pronesla rozhodně. „Udělej to pro sebe. A klidně i pro něj. Ať vidí, o co přišel!“ Sestra souhlasila a nabízenou operaci podstoupila.
„Poprvé v životě si připadám atraktivní,“ říkala, když za dárek děkovala. Svá slova myslela vážně. Sebevědomí jí rostlo každým dnem a nápadníci se jen hrnuli. Ona si však vybírala, protože chtěla konečně najít toho pravého. A sestře byla opravdu vděčná. Aspoň to tak vypadalo.
Jednoho dne otevřela kamarádka doma počítač a nestačila se divit. Mezi rodinnými fotkami se objevilo něco, co tam rozhodně nepatřilo – několik nahých fotek její sestry. Nechápala, kde se vzaly. Pak jí došlo, že zařízení doma jsou synchronizovaná. Fotky se sem musely dostat z jiného účtu. Ale z kterého?
Kromě jejího a synova telefonu přicházel v úvahu jen manželův počítač a mobil. Nechtěla hned dělat scénu, a tak čekala, jak se situace vyvine. Jenže fotek přibývalo, a proto je nakonec ukázala manželovi. Ten se nejdřív divil, pak přiznal barvu: „To ona mi je posílá. Prý jen tak, pro zábavu. Ale nic mezi námi není.“ Jako důkaz ukázal konverzaci plnou poměrně nevinného laškování.
Kamarádka tehdy udělala něco, za co jí dodnes obdivuju. Bez výčitek a hysterie poslala sestře její fotky zpátky. K tomu připojila krátkou zprávu: „Těšíme se na tebe na rodinné oslavě.“ Sestra přišla a situace se postupně usadila do normálu. Nikdo nikomu nic nevyčetl, nikdo nekřičel.
Mladá žena od té doby při hledání partnera jedná s rozumem. Možná jí došlo, že nové tělo není vstupenka do ráje a některé mantinely by se zkrátka překračovat neměly. A moje známá? Ta se naučila, že pomoc může mít různé podoby. A že někdy je lepší nechat věci tak, jak jsou.
