Článek
Nenapadlo to mě, ale mého muže. „Myslím, že by ses měla trochu odvázat,“ pravil jednou při společné procházce. „Za těch dvacet let, co jsme spolu, se z tebe stala skoro jeptiška.“ „Jaká jeptiška?“ skoro jsem se urazila. „Tebe to snad se mnou nebaví?“ Podívala jsem se mu přímo do očí s očekáváním okamžité odpovědi. „To víš, že jo,“ uklidnil mě. Vzápětí však přihodil poznámku, která mě poněkud rozhodila. „Ale podle mě bys měla využít všechen svůj potenciál k tomu, abys byla šťastná.“
„Ale já jsem spokojená, tak jak jsem,“ namítla jsem důrazně. Protože však manžela znám jako svoje boty, věděla jsem, že se jen tak nevzdá. Odhadla jsem ho přesně. O chvíli později se posadil na pařez a pronesl větu, která mi změnila život. „Myslím, že bys měla zkusit komunikovat i s jinými chlapy,“ usmál. Aby neztrácel čas, hned mi objasnil, jak si to představuje.
„Půjdeš pěkně na seznamku, najdeš si tam nějakého prima kamaráda a budeš si s ním psát o všech věcech, které tě napadnou.“ Zůstala jsem jako opařená. Čekala jsem jsem cokoli, ale tohle opravdu ne. „Ale já si nechci vypisovat s cizími. Já mám ráda tebe!“ bránila jsem se zuby nehty. „Já vím, že mě máš ráda. Ale opravdu bych si moc přál, abys to aspoň zkusila. Třeba budeš překvapená, jak tě to obohatí.“
Akce se se rozjela velmi rychle a spontánně. Sice se mi do toho zpočátku ani trochu nechtělo, ale v rámci pokusu jsem se nakonec nechala přemluvit a založila si seznamovací profil. Kamarádství a chat, nic víc jsem neslibovala. Přesto jsem byla v krátké době oslovena několika zajímavými muži. Z nich mi po několika dnech zůstal jediný věrný dopisovatel.
Hned na počátku jsme si určili pravidla hry. Řekli jsme si, že k sobě budeme slušní, upřímní a nikdy se fyzicky nepotkáme. Dovolena jsou všechna témata, která ten druhý jasně nezamítne. Musím uznat, že již v této fázi se pokus přehoupnul do poměrně vzrušující roviny a já se těšila, kam to celé povede.
S Jirkou jsme se zpočátku opatrně oťukávali, brzy však naše konverzace nabrala nečekané grády. Přes obecná témata jsme se dopracovali až k rozhovorům, které by kvůli obsahu vyřadili snad i z pověstné červené knihovny. Byla jsem překvapena s jakou lehkostí jsem konverzovala na témata, která jsem po celé roky probírala jen s jediným mužem. Bylo to převratné a opravdu velmi objevné. Moje dobrá nálada se totiž odrazila i na domácím poli. Byla jsem veselejší, milejší a ve vztahu k manželovi o poznání vstřícnější.
„Jak se ti daří na seznamce?“ zeptal se partner po pár dnech. „Objevila jsi nějakou novou stránku své osobnosti? “ Jeho lišácký výraz se nedal přehlédnout, a proto jsem mu bez obalu naservírovala svoje zážitky. „Jak jsi věděl, že mě to bude bavit?“ vyzvídala jsem. „Prostě tě znám a myslím si, že jsi žena, která by si občas ráda nevinně zaflirtovala. Ale za normálních okolností se tomu bráníš. Protože jsi zkrátka naše hodná maminka.“ Oba jsme se rozesmáli.
S Jirkou už si nějakou dobu nepíšu. Příjemné napětí z našich rozhovorů postupně vymizelo a naše konverzace po čase úplně ustala. Když mě to však popadne, neváhám si zlepšit náladu přátelským popovídáním s Fandou nebo Lukášem. Co na tom, že se u toho někdy červená i fíkus v květináči. Hlavně, že doma vládne všeobecná harmonie a v ložnici to jiskří skoro víc než zamlada. No co myslíte? Není to skvělé?
