Článek
Den, kdy se zastavila Praha
Bylo úterý, krátce po třetí hodině odpoledne. V rušné ulici Na Poříčí se stavěl moderní obchodní dům firmy Jakesch – pět pater, dva suterény, železobetonová konstrukce. Stavba měla být symbolem pokroku, ale během několika vteřin se proměnila v hromadu trosek. Ozvala se rána, praskání pilířů – a pak ticho. Dům se zhroutil jako domeček z karet.
Osm set tun betonu a lidských osudů
V době neštěstí pracovalo na stavbě 87 dělníků. Mnozí byli uvnitř, jiní na lešení, další v podzemí. Trosky zasypaly nejen je, ale i kolemjdoucí – kočího s koňmi, ženu s kočárkem, náhodné chodce. Z celé budovy zůstala trčet jen dřevěná výtahová věž, z níž se na poslední chvíli zachránil jediný muž. Ulice se proměnila v bojiště.
Zoufalství, prach a zmatek
Záchranné práce začaly okamžitě. Tramvaje zůstaly stát, vojáci a lékaři dorazili během minut. Těla byla vyprošťována ručně, často po kusech. Prahou se šířil prach, křik a panika. Do nemocnic bylo odvezeno přes 20 těžce raněných, ale přesný počet obětí nebyl dlouho znám – stavební dokumentace byla pohřbena spolu s budovou.
Co se pokazilo?
Oficiální příčinou bylo přetížení rohových pilířů, které neunesly arkýřový nosník. Neoficiálně se mluvilo o nekvalitním cementu, použití podřadných materiálů a spěchu. Praha tehdy zažívala stavební boom – rychle, levně, bez kontroly. Katastrofa se stala symbolem neodpovědnosti a varováním pro celý obor.
Politika a vina
Tragédie se dostala až do parlamentu. Levice ji využila jako důkaz selhání kapitalistického systému, pravice obviňovala dělníky. Noviny psaly o lidském utrpení, ale i o vině investorů. Firma Jakesch se snažila očistit své jméno, ale veřejnost byla neúprosná. Zkáza domu se stala politickým nástrojem.
Zapomenuté oběti
Podle dobových zpráv zemřelo 46 až 60 lidí. Mnozí nebyli nikdy identifikováni. Rodiny čekaly dny na zprávy, často marně. Na místo přicházeli pozůstalí, hledali jména, stopy, odpovědi. Katastrofa otřásla důvěrou ve stavebnictví – a v bezpečí města. Přesto se na ni dnes téměř zapomnělo.
Místo, které mlčí
Na místě tragédie dnes stojí hotel Harmony. Tisíce lidí kolem něj denně projdou – aniž by tušili, že právě tady se odehrála největší stavební katastrofa první republiky. Žádná pamětní deska, žádná připomínka. Jen tichá vzpomínka v archivech a pár zažloutlých fotografií.
