Článek
Boj s vypadáváním vlasů připomínal po celá desetiletí předem prohranou bitvu. Lidé utrácejí miliardy za šampony, které nefungují, polykají hormony s nepříjemnými vedlejšími účinky nebo podstupují bolestivé a nákladné transplantace. Zdálo se, že jakmile matka příroda a genetika řeknou své poslední slovo, proces už zkrátka nelze zvrátit.
Pak si ale bystří pozorovatelé v dermatologických ordinacích všimli jedné zvláštní anomálie.
Když kůže na hlavě utrpěla mírné zranění nebo zánět – ať už šlo o škrábnutí, popáleninu či ekzém – vlasy v bezprostředním okolí rány začaly často růst rychleji, hustěji a byly viditelně silnější. Byla to záhada. Proč by tělo, které musí vynakládat obrovské množství energie na hojení poškozené tkáně, najednou plýtvalo vzácnými zdroji na tvorbu nových vlasů? Vědci dlouho netušili, jaký mechanismus se za tímto podivným paradoxem skrývá.
Odpověď se rozhodl najít tým výzkumníků z Národní tchajwanské univerzity (NTU), který vedl profesor Sung-Jan Lin. Jejich počáteční experimenty byly velmi prosté. Záměrně u laboratorních myší vyvolali mírné podráždění kůže, aby mohli proces hojení sledovat přímo pod mikroskopem na buněčné úrovni.
Následovalo překvapení. Zranění nevyvolalo vznik obyčejné jizvy, nýbrž spustilo doslova kaskádu biologických procesů, na jejímž konci stál masivní a překvapivě rychlý růst nových vlasů. Vědci tak stáli před obrovskou výzvou: Pokud by dokázali tento proces pochopit a izolovat chemické signály, které ho spouštějí, mohli by teoreticky zvrátit plešatost bez nutnosti jakkoliv poškozovat kůži.
Záchranáři, kteří probouzejí spící továrny
Nejprve se musíme ponořit kousek pod povrch naší kůže. Představte si vlasový folikul jako malou, sofistikovanou továrnu na výrobu vlasů. U lidí trpících plešatostí tyto továrny obvykle nejsou zničené. Jen zkrátka vyhlásily stávku. Uvnitř nich se skrývají takzvané epiteliální kmenové buňky vlasových folikulů (eHFSC). Tyto buňky mají obrovský potenciál tvořit nové, silné vlasy, z různých důvodů však upadly do hlubokého zimního spánku. Chybí jim „palivo“ k tomu, aby se mohly znovu aktivovat.
Tým profesora Lina v průlomové studii, publikované v prestižním vědeckém žurnálu Cell Metabolism, detailně popsal, co přesně se děje, když do hry vstoupí zánět.
Jakmile je kůže podrážděna, na místo činu okamžitě směřují makrofágy – speciální buňky imunitního systému, které fungují jako buněční záchranáři. Tito záchranáři ovšem nemíří rovnou k vlasovým kořínkům. Místo toho se vydají o patro níž, k adipocytům (tukovým buňkám), jež tvoří podkožní vrstvu.
„Zjistili jsme, že zánět nezahrnuje jen povrchovou kůži, ale zasahuje i do podkladových tukových tkání, kde tukové buňky rychle uvolňují své uložené lipidy,“ popsal onen mechanismus profesor Lin pro magazín Newsweek.
Makrofágy v podstatě zaklepou na dveře tukových buněk a vyšlou jim jasný chemický signál: „Je tu stav ohrožení, potřebujeme okamžitě energii na opravy!“
Tukové buňky uposlechnou a začnou rozkládat své zásoby procesem zvaným lipolýza. Do okolí se tak vyplaví obrovské množství specifických volných mastných kyselin. Tyto mastné kyseliny zafungují jako vysoce oktanové palivo. Doputují k oněm spícím továrnám (kmenovým buňkám ve vlasových folikulech), jež je lačně absorbují a bleskově navýší svou buněčnou energii.
Kmenové buňky se probudí ze spánku a továrna se s ohlušujícím rachotem znovu rozjede. Výsledek? Nový, silný vlas.
Od podrážděné kůže k elegantnímu séru
Odhalit mechanismus je jedna věc, ovšem použít jej v praxi je věc druhá. Nikdo přece nechce léčit plešatost tím, že si bude pravidelně a záměrně rozedírat kůži na hlavě. Vědci proto museli učinit další krok.
Položili si klíčovou otázku: Dokážeme zánět a imunitní buňky z celého procesu úplně vynechat? Zjistili, že k probuzení kmenových buněk nejsou potřeba všechny mastné kyseliny, ale primárně dvě z kategorie mononenasycených (MUFA) – konkrétně kyselina olejová a kyselina palmitoolejová. Tyto látky jsou mimochodem zcela přírodní a běžně se vyskytují v našem těle, najdeme je ale například i v olivovém nebo makadamiovém oleji.
Výzkumníci tyto dvě mastné kyseliny izolovali, smíchali je se speciálním nosičem na bázi lihu a vytvořili zcela nové, unikátní lokální sérum. Následoval ten nejdůležitější test. Sérum aplikovali na holou kůži myší, aniž by ji předtím jakkoliv podráždili.
Výsledky předčily i ta nejoptimističtější očekávání:
- Už za 10 až 11 dní se na holé kůži začaly klubat první nové chloupky.
- Za pouhých 20 dní se objevil hustý a pevný porost.
- Kmenové buňky folikulů reagovaly na dodané mastné kyseliny přesně tak, jako by šlo o přirozený tělesný signál, ale zcela bez zánětu či bolesti.
Tato zpráva následně doslova zbořila internet. Jak informoval portál Focus Taiwan, pouhý jeden příspěvek na sociálních sítích popisující tento dvacetidenní zázrak nasbíral během dvanácti dnů neuvěřitelných 19 milionů zhlédnutí.
Kdy se dočkáme zázraku z laboratoře?
Samozřejmě je důležité tlumit přehnané nadšení dávkou zdravého vědeckého realismu. Skutečnost, že léčba funguje ukázkově na laboratorních hlodavcích, ještě automaticky neznamená, že se zítra objeví na pultech lékáren.
Přesto existuje hned několik důvodů, proč je tento objev ze všech dosavadních výzkumů zdaleka ten nejslibnější:
- Přírodní a bezpečné složení: Na rozdíl od populárních chemických léčiv, jako je finasterid (který zasahuje do hormonální rovnováhy), využívá tchajwanské sérum látky tělu naprosto vlastní. Riziko závažných vedlejších účinků je tak minimální.
- Přímý zásah u zdroje: Sérum vypadávání pouze nezpomaluje, nýbrž prokazatelně restartuje buněčný metabolismus a regeneraci kmenových buněk přímo u kořínku.
- První testy na lidech: Ačkoliv oficiální klinické studie na lidech teprve odstartují, profesor Lin projektu natolik věří, že sérum osobně otestoval na vlastním těle. Aplikoval si roztok na dolní končetiny a už po třech týdnech potvrdil zrychlený růst nového ochlupení. Laboratorní testy na vzorcích lidských vlasových buněk navíc již potvrdily, že naše folikuly na tyto kyseliny reagují stejně pozitivně jako ty myší.
Výzkumný tým již celý proces i složení séra patentoval a aktivně hledá komerční partnery pro další fáze klinického testování.
Dlouhá léta jsme k boji proti plešatosti přistupovali jako k válce, v níž je potřeba používat silné a často toxické zbraně. Možná jsme celou tu dobu dělali chybu. Jak nyní ukázali vědci z Tchaj-wanu, někdy stačí přírodě jen jemně pošeptat, dodat jí to správné palivo a nechat ji, ať odvede svou práci sama. A pokud vše půjde dobře, za pár let by mohla být lysina jen zapomenutým estetickým problémem z minulosti.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Doufám, že až se příště podíváte do zrcadla a povzdechnete si nad ubývajícími vlasy, vzpomenete si na spící továrny ve své kůži a na to, že naděje na restart může být blíž, než jsme si mysleli. Pokud vám tento vhled do světa regenerativní medicíny a asijských vědeckých objevů pomohl uvidět světlo na konci tunelu v boji s plešatostí, budu moc rád za vaši podporu. I symbolický finanční příspěvek mi pomůže dál sledovat tyto biologické studie a přinášet vám fakta, která nám vracejí sebevědomí i radost do života.
