Článek
Nápad snížit poplatky u penzijního spoření zní na první dobrou sympaticky. Kdo by nechtěl, aby správcům fondů zůstalo méně a střadatelům více? Jenže když se podíváte na to, co Alena Schillerová skutečně popisuje, vychází z toho spíš kosmetická úprava než skutečná léčba - a hlavně snaha přivést mladé lidi do produktu, který pro ně často není nejlepší první volbou.
Poplatky jsou totiž jen část příběhu. Ta podstatnější otázka zní jinak: jak se peníze investují, jak jsou nastavené pobídky a kolik svobody má člověk, který chce spořit dlouhodobě, levně a bez zbytečných omezení. Bez odpovědi na tohle zůstane i sebelepší snížení poplatků jen úpravou cenovky.
Poplatky dolů? Fajn. Ale pořád se hraje podle pravidel penzijních fondů
Alena Schillerová říká, že se půjde „cestou různých úrovní pro různé fondy“ a že nejnižší poplatky budou u méně rizikových variant. Na papíře to dává smysl. V praxi ale český třetí pilíř dlouhodobě naráží na problém: slabší výkonnost a náklady, které jsou vysoké vzhledem k tomu, co investor dostane. I po „snížení“ tak může zůstat drahý.
Think-tank IDEA nedávno shrnul, že za poslední dekádu poplatky vymazaly významnou část celkových výnosů českých fondů a že jde o systémový problém. A ani když se poplatky provážou s výkonností, nezmizí základní otázka: proč by mladý člověk měl platit vyšší průběžné náklady za produkt, který si dnes může pořídit levněji a jednodušeji jinde?
Analogie je jednoduchá. Když vám teče voda z kýble, můžete menší díru zalepit. Pokud ale kýbl sám o sobě není dobrá nádoba, možná je rozumnější vzít rovnou takovou, která neteče.
„Motivace pro mladé“ může být ve skutečnosti past na začátku cesty
Schillerová zároveň mluví o „posílení motivace mladých lidí ke vstupu“ a o přesunu střadatelů ze zastaralých transformovaných fondů do účastnických. Přesun ze starých fondů dává smysl. Tlačit ale mladé primárně do penzijka je v době, kdy existují nástroje, které jsou pro dlouhý horizont zpravidla vhodnější, zvláštní.
Novinky v témže textu připomínají srovnání výnosů: české dynamické fondy se za posledních deset let zhodnotily zhruba o 88 %, zatímco slovenské fondy navázané na akciové indexy kolem 133 % a švédský státní AP7 v dynamické třídě ještě víc. Pointa není v tom, že „je Švédsko lepší. Pointa je, že indexový přístup a nízké náklady dělají v čase obrovský rozdíl.
Právě proto by mladí měli základ důchodových úspor stavět skrze investice - typicky pomocí nízkonákladových, široce diverzifikovaných ETF. Náklady se v dlouhém horizontu chovají jako tření u sněhové koule: malá brzda na začátku znamená výrazně menší kouli na konci. Vanguard to popisuje jednoduše: vyšší náklady dokážou „sežrat“ budoucí zisky, i když se fondům jinak daří podobně.
Garance a „jistota“: draze zaplacený klid, který mladí nepotřebují
Podstatná část potíží českého systému má kořeny ve starých transformovaných fondech a jejich garanci nezáporného zhodnocení. Ministerstvo financí České republiky samo upozorňuje, že tahle garance tlačí správce k mimořádně opatrným investicím s nízkým výnosem, často pod inflací. Výsledek je jednoduchý: klid, který přináší výpis z účtu, je vykoupen tichým chudnutím v reálné hodnotě.
Jenže ani přesun mladých do účastnických fondů problém automaticky neřeší. Často jim zůstává produkt s omezenou konkurencí a nákladovou strukturou, která nemá důvod patřit k nejnižším na trhu. A to je zásadní rozdíl. U dlouhého horizontu nejsou náklady drobný detail, ale hlavní brzda.
Právě proto se otázce poplatků a jejich dopadu dlouhodobě věnuje i European Securities and Markets Authority (ESMA). Opakovaně upozorňuje, že náklady ukusují významnou část výkonnosti retailových produktů a že pro jednotlivce je klíčové porovnávat celkové náklady, ne platit víc jen za pocit „jistoty“.
Pro mladé investory je totiž jistota s nízkým výnosem jako deštník v suchu: uklidňuje, ale k cíli vás nepřiblíží. A v čase, který mají na své straně, je to luxus, který si nemusejí - a neměli by - kupovat.
Co by dávalo větší smysl než „nalákat mladé“ do penzijka
Pokud chce politika mladým skutečně pomoct, nejde o to je přemluvit k podpisu smlouvy. Dává smysl nabídnout jednoduchou, levnou a přenositelnou cestu k dlouhodobému investování - ideálně s daňovým zvýhodněním a možností příspěvku od zaměstnavatele.
Takový rámec už ostatně existuje. Dlouhodobý investiční produkt (DIP), zavedený od roku 2024, umožňuje daňově podporované investování a podle nabídky poskytovatele i nákup nástrojů typu ETF. Místo „motivace pro mladé“ ve třetím pilíři by proto dávalo větší smysl nastavit podporu tak, aby mladý člověk mohl automaticky, pravidelně a s nízkými náklady investovat do globálně diverzifikovaných ETF - bez zbytečného dirigování ze strany státu.
Snížení poplatků v penzijku je dobrý první krok. Prezentovat ho ale jako řešení pro mladé je jako opravit sedadlo v autě se slabým motorem: pojede se pohodlněji, jenže pořád pomalu.
