Článek
Centrální banky po celém světě zkoumají a vyvíjejí digitální měny centrálních bank (CBDC). CBDC představují novou fázi ve vývoji měnových systémů a ztělesňují spojení tradičních finančních struktur s inovativními digitálními technologiemi.
Podstatou jejich existence je modernizace finanční infrastruktury, zvýšení ekonomické efektivity a demokratizace přístupu k měnovým systémům. Jsou koncipovány jako digitální verze fiat měny dané země, vydávané a regulované centrální bankou. V současné době je několik centrálních bank, včetně Evropské centrální banky (ECB), v různých fázích výzkumu, zkoumání a dokonce i realizace svých CBDC.
Nejpokročilejší z nich je čínský systém elektronických platebních prostředků (Digital Currency Electronic Payment - DCEP), pozoruhodný pokrok zaznamenaly také švédská e-Kronaa bahamský Sand Dollar. V Evropě mezitím ECB aktivně vyvíjí digitální euro, které by doplnilo hotovost – snaží se tak reagovat na rostoucí digitalizaci společnosti.
Potenciál zneužití centrální digitální měny
Probíhající vývoj v oblasti digitálních měn centrálních bank nepochybně představuje řadu zajímavých příležitostí pro ekonomickou transformaci. Jsou důkazem mimořádného pokroku, kterého jsme dosáhli při využívání technologií ke zjednodušení a zdokonalení našich finančních systémů. Vedle tohoto pokroku však vyvolávají také významné a mnohostranné obavy, přičemž jako hlavní problém vystupuje možnost zneužití systému CBDC.
Pokud by se CBDC staly normou, centrální banky by disponovaly bezprecedentní úrovní moci a dohledu nad finančními transakcemi. Představte si scénář, kdy by každý jednotlivý nákup a každá jednotlivá platba mohly být monitorovány a analyzovány v reálném čase. Důsledky pro finanční soukromí by byly hluboké – dny anonymních hotovostních transakcí by byly sečteny a finanční soukromí, jak ho známe, by bylo odsunuto do historie.
Digitální měna centrální banky (CBDC) je typ digitální měny, kterou vydává a reguluje centrální banka dané země. V podstatě se jedná o digitální formu fiat měny dané země, jejímž cílem je využít technologii blockchain ke zvýšení efektivity, bezpečnosti a dostupnosti peněžních transakcí.
Kromě obav o soukromí vyvstává také otázka, jakým způsobem by digitální měny centrálních bank sloužily jako nástroj k provádění nekonvenčních opatření měnové politiky. Představte si svět, kde již nejsou záporné úrokové sazby mechanismem, který v menší míře využívají pouze komerční banky. V takovém prostředí by centrální banky mohly přímo ovlivňovat vklady spotřebitelů a vytvořit tak prostředí, v němž jsou spotřebitelé v podstatě penalizováni za spoření. Tento scénář nuceného utrácení by mohl dále prohloubit propast ekonomické nerovnosti a nepřiměřeně zatížit ekonomicky slabší vrstvy.
S touto obrovskou mocí řídit ekonomické chování by navíc centrální banky mohly neúmyslně (nebo záměrně) manipulovat nebývalým způsobem s dynamikou trhu. Potenciál nekontrolované koncentrace moci v rukou centrálních orgánů představuje hrozivou perspektivu s důsledky, které by se mohly projevit napříč společnostmi a ekonomikami.
Mohou CBDC obnovit formu "moderního nevolnictví"? Zkoumání nepředstavitelného
Na první pohled může pojem „moderní nevolnictví“ znít jako přehnaný dystopický koncept, zejména v naší společnosti 21. století, která je oslavována pro své progresivní hodnoty a technologický pokrok. S nástupem digitálních měn centrálních bank, je však zásadní zamyslet se nad možnými důsledky.
Poddanství, historický systém nevolnictví, se vyznačovalo absencí svobody, kdy nevolníci byli připoutáni k půdě svého pána a podléhali jeho kontrole. Tato forma ekonomického a sociálního poddanství přirozeně vyvolává v souvislosti s CBDC znepokojivé otázky. Nelze si nepoložit otázku, zda nás vytvoření a případné zneužití CBDC ze strany centrálních autorit nechtěně nezavede na cestu novodobého ekonomického nevolnictví, které se skrývá pod rouškou digitální modernity.
V prostředí ovládaném digitálními měnami centrálních bank by se občané mohli ocitnout připoutáni ke svému národnímu digitálnímu měnovému systému, vydáni na milost a nemilost jeho možným nástrahám, bez alternativní měny jako záchranné sítě. Podobně jako v případě středověkých nevolníků by se i současní občané mohli ocitnout v područí svých centrálních bank. Důsledky by byly dalekosáhlé: Politicky vynucené výdaje, narušení finančního soukromí, potenciální ztráta ekonomické autonomie a další.
Tento hypotetický scénář, kdy jsou jednotlivci nuceni dodržovat směrnice a politiky centralizovaných orgánů, by mohl zbavit jednotlivce samotné podstaty finanční svobody, o kterou demokratické společnosti usilovaly. Mohlo by to vést k podivnému paradoxu, kdy budeme technologicky pokrokoví, ale socioekonomicky regresivní, uzavřeni v neviditelné formě nevolnictví.
Po zvážení těchto důsledků je zřejmé, že příběh kolem CBDC není jen o modernizaci našeho finančního systému – jde o to, aby tato modernizace neúmyslně nevzkřísila formy ekonomické kontroly podobné nevolnictví. Rovnováha mezi inovacemi a svobodou je křehká a při snaze o digitalizaci nesmíme ztratit ze zřetele hodnoty, které utvářejí naši společnost.
Slovo závěrem:
Vývoj a zavedení CBDC do našich měnových systémů je zajímavý koncept, který odráží vývoj naší společnosti směrem ke stále více digitálnímu světu. Tato inovace však s sebou nese potenciální úskalí, která budeme muset obezřetně překonávat. Evropská centrální banka, která uvažuje o svém digitálním euru, bude muset pečlivě vyvažovat výhody modernizace monetárního systému s riziky centralizace moci a jejího možného zneužití.
Abychom zabránili opětovnému vzniku určité formy nevolnictví, je nezbytné zavést důkladná ochranná opatření, podporovat transparentnost a pokud možno zachovat alternativní formy měny. Je zřejmé, že v době, která se vyznačuje demokratickými hodnotami a svobodou, si nemůžeme dovolit návrat do doby nevolnictví, i kdyby se odehrával pod rouškou moderních digitálních inovací.
