Článek
Běžná situace. Česká firma vyváží většinu výrobků do Německa, faktury vystavuje v eurech a část úvěrů splácí ve stejné měně. Majiteli připadá koruna jako zbytečný prostředník, který jen přidává směnárenské náklady a nejistotu kolem kurzu.
O pár ulic dál sedí v České národní bance lidé, kteří řeší opačný problém. Česká ekonomika neroste, nezdražuje ani nereaguje na krize úplně stejně jako průměr eurozóny. Jakmile bychom korunu opustili, domácí úrokové sazby by už neurčovala situace v Česku, ale rozhodnutí Evropské centrální banky pro celý měnový blok.
Guvernér České národní banky Aleš Michl proto v rozhovoru pro Financial Times varoval před uspěchaným přijetím eura. Česká cenová a mzdová úroveň podle něj zůstává příliš vzdálená západní Evropě. Pokud bychom vstoupili příliš brzy, dohánění by se mohlo rychleji přelévat do mezd, nákladů a spotřebitelských cen.
Zní to jako návrat starého strašáka: přijdou eura a obchodníci přes noc přepíší cenovky směrem nahoru. Michlův argument je však jiný. Nejde hlavně o zaokrouhlování cen rohlíků, ale o to, kudy česká ekonomika dožene bohatší sousedy.
Euro samo cenovky nezapálí
Obava z jednorázového zdražení při výměně měny není vymyšlená. Některé restaurace, osobní služby nebo menší obchody mohou využít nových cen k zaokrouhlení. V celkové inflaci však bývá tento efekt malý.
Když Chorvatsko v lednu 2023 přijalo euro, Eurostat odhadl jednorázový dopad změny měny na lednovou meziměsíční inflaci mezi 0,04 a 0,18 procentního bodu. V únoru a březnu už statisticky významný účinek nenašel. Přepočet cen byl vidět u některých položek, celkovou inflační vlnu však nevysvětloval.
To je podstatná brzda pro oba tábory. Euro není prášek proti inflaci, ale ani tlačítko, které automaticky zdraží celý nákupní košík.
Dohánět lze kurzem, nebo cenami
Představte si českou ekonomiku jako běžce, který dohání skupinu před sebou. Rozdíl může zmenšit dvěma cestami. Buď posílí koruna, takže se české mzdy a ceny po přepočtu na eura zvýší i bez změny částek na výplatní pásce a cenovkách. Nebo mzdy a ceny v korunách porostou rychleji než v eurozóně.
Po přijetí eura první cesta zmizí. Kurz mezi korunou a eurem už nebude existovat. Jestli bude česká produktivita a životní úroveň dál dohánět západní země, větší část takzvaného reálného posílení se bude muset projevit rozdílem v inflaci.
Přesně tuto slabinu zachytila analýza sladěnosti ČNB pro rok 2025. České cenové a hlavně mzdové hladiny se v roce 2024 od průměru eurozóny mírně vzdálily. Pokud bude rovnovážný reálný kurz dál posilovat a mzdy se budou přibližovat eurozóně, mohlo by po přijetí eura vzniknout dlouhodobé mírné přestřelování dvouprocentního inflačního cíle.
Nejde o jistotu. Vyšší mzdy nejsou inflační problém, pokud za nimi podobně rychle roste produktivita. Když však platy předbíhají množství a hodnotu vyrobeného zboží a služeb, firmám rostou náklady na jednu jednotku produkce. Část pak zkoušejí přenést na zákazníky. Nejlépe je to vidět ve službách, kde se velká část nákladů skládá právě z lidské práce.
Jedna sazba nemusí sedět Praze i Madridu
Vlastní měna nedává centrální bance všemocnost. Nabízí jí však dvě páky: domácí úrokové sazby a pružný kurz. Když české ceny rostou rychleji než ceny v eurozóně, ČNB může držet sazby výše. Silnější koruna zároveň zlevňuje dovážené energie, suroviny a zboží.
Po vstupu do eurozóny by základní sazbu určovala Evropská centrální banka podle situace celého bloku. Problém nastane ve chvíli, kdy česká ekonomika šlape na plyn, zatímco velké země eurozóny potřebují levnější úvěry. Společná sazba pak může být pro nás příliš nízká a dál podporovat spotřebu, mzdy, úvěry a ceny nemovitostí.
Česká ekonomika přitom není přesnou zmenšeninou eurozóny. Souhrn ČNB upozorňuje na vyšší podíl průmyslu, omezenou pracovní mobilitu a malý prostor veřejných rozpočtů tlumit krize. Stejný energetický nebo průmyslový šok proto může zasáhnout Česko jinak než ekonomiku postavenou více na službách.
Cenová stabilita zároveň není hotová práce odškrtnutá zelenou tužkou. Podle konvergenční zprávy Evropské centrální banky z června 2026 činila průměrná harmonizovaná inflace v Česku za dvanáct měsíců do května 1,9 procenta, takže byla pod referenční hodnotou. Evropská komise však pro celý rok 2026 čekala 2,7 procenta a pro následující rok 2,8 procenta. Rizika podle zprávy míří spíše vzhůru kvůli energiím, mzdám a citlivosti českého průmyslu na vnější šoky.
Česko už jednou nohou v eurech stojí
Odpůrci společné měny někdy mluví, jako bychom s eurozónou neměli nic společného. To nesedí. Český průmysl je pevně zapojený do evropských dodavatelských řetězců a firmy ve velkém prodávají, nakupují i půjčují v eurech.
Podle ČNB probíhá zhruba polovina financování tuzemských podniků v eurech. Právě silná obchodní a vlastnická provázanost patří mezi hlavní argumenty pro společnou měnu. Euro by odstranilo kurzové riziko vůči největším obchodním partnerům, omezilo část poplatků a firmám usnadnilo plánování.
Ani zde však průměr nevypráví celý příběh. Velký exportér si kurz zajistí nebo vede eurový účet. Domácnost dostává výplatu v korunách, hypotéku má v korunách a většinu úspor také. Firemní ekonomika je proto mnohem více „eurová“ než každodenní finance běžné rodiny.
Rozhodnutí není soubojem moderní Evropy s provinční korunou. Je to výměna jednoho druhu nejistoty za jiný. Zmizí kurz mezi korunou a eurem, zároveň zmizí možnost nastavit měnovou politiku podle českých cen a mezd.
Čekat neznamená euro odmítnout navždy
Česko se při vstupu do Evropské unie zavázalo euro v budoucnu přijmout, ale termín stanovený nemá. Před vstupem musí projít mechanismem směnných kurzů ERM II a splnit podmínky týkající se inflace, veřejných financí, úrokových sazeb, kurzu i právního prostředí. V červnu 2026 koruna v ERM II nebyla.
Samotné odškrtnutí maastrichtských kritérií však nezaručí, že společná sazba bude české ekonomice sedět. Země potřebuje také produktivnější hospodářství, zdravější veřejné finance, pružnější trh práce a menší rozdíl v cenové a mzdové hladině. Jinak může část dohánění probíhat přes vyšší inflaci, zatímco domácí centrální banka už nebude mít vlastní brzdu.
Michlovo varování proto není důkazem, že euro musí české ceny utrhnout ze řetězu. Zkušenost s fyzickou výměnou měn podobnou paniku nepodporuje. Upozorňuje však na jiný problém: společná měna funguje nejlépe u ekonomik, které potřebují podobnou léčbu ve stejnou chvíli.
Euro může českým firmám ušetřit peníze a odstranit kurzové riziko. Pokud ho však přijmeme dříve, než se přiblíží naše mzdy, ceny a struktura ekonomiky, část práce, kterou dnes odvádí koruna, může převzít inflace. Nejde tedy jen o to, zda euro chceme. Rozhoduje také okamžik, kdy si ho můžeme dovolit.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Až příště uslyšíte, že euro buď všechno zdraží, nebo naopak vyřeší české ekonomické potíže, vzpomeňte si na běžce se dvěma cestami. Dokud máme korunu, může část dohánění probíhat přes kurz. Se společnou měnou se větší tlak může přesunout do mezd a cen. Na podobných tématech mě baví oddělovat politická hesla od mechanismu, který se skutečně skrývá pod kapotou. Jestli vás článek posunul, budu rád za podporu. Pomůže mi psát další články, které převádějí měnovou politiku a velká ekonomická rozhodnutí do dopadů na výplatu, úspory a běžný nákup. I malý příspěvek pomůže.
