Hans Calmeyer: Německý právník, který během holokaustu zachránil tisíce židů

Hans Georg Calmeyer zaujímá ve vyprávění o druhé světové válce zásadní, ale také komplikované místo. V době německé okupace Nizozemska (1941-1945) realizoval delikátní lest, když záměrně zpomaloval a mařil papírování, aby uchránil tisíce židů před deportací do koncentračních táborů a jistou smrtí. Jeho odvážná záchranná operace nakonec předčila i slavné činy Oskara Schindlera.

Hrdina našeho příběhu byl dokonce izraelským národním muzeem holocaustu Jad Vašem posmrtně uznán za Spravedlivého mezi národy, což je důkazem síly činů jednotlivce tváří v tvář systémové hrůze. Calmeyer, povoláním právník, se narodil v roce 1903 v německém Osnabrücku a v temném období holocaustu sehrál neobvyklý a komplikovaný part.

Během bouřlivého období německé okupace Nizozemska v tichosti probíhal nenápadný odpor. Odehrával se pod vládou přísné ruky říšského komisaře, který s krutou přísností nařídil všem židům v Nizozemsku, aby odhalili náboženství svých prarodičů. Tento příkaz byl přirozenou součástí nacistické neúprosné snahy o systematickou genocidu židů, hluboce zakořeněné v jejich antisemitském přesvědčení.

Uprostřed těchto hrůz se zjevil jako neopěvovaný hrdina muž jménem Hans Georg Calmeyer, který byl zaúkolován, aby prověřil jedince, kterým se trochu záhadně říkalo „pochybné případy“. Jednoduše řečeno bylo jeho úkolem zjistit rasový status osob, které zpochybňovaly své označení za židy. Jeho role ho stavěla do nejisté pozice moci a odpovědnosti, neboť na jeho rozhodnutích závisely životy tisíců lidí.

Právě Calmeyerův strategický přístup k této roli se však stal velmi účinným nástrojem odporu vůči nacistickému režimu. Calmeyer využíval samotnou strukturu rigidní byrokracie proti utlačovatelům a používal ji jako zbraň, aby se nacistům vzepřel. Zavedl politiku záměrného zpomalování procesů, kdy prodlužoval vyřizování těchto takzvaných „pochybných případů“. Často vydával rozhodnutí na základě chabých důkazů a zpochybňoval jejich věrohodnost, aby udržel nacistickou vyhlazovací mašinérii na uzdě.

Za dobu svého působení předsedal Calmeyer celkem 4 787 případům. Jeho strategické obstrukce a kreativní interpretace důkazů vedly k pozoruhodným výsledkům. Určil, že 42 % případů má být považováno za poloviční židy neboli mischlingy 1. stupně. Dalších 18 % bylo prohlášeno za čtvrtinové židy neboli mischlingy 2. stupně.

Tímto určením Calmeyer fakticky zachránil celkem 60 % z 4 787 osob před okamžitou deportací, a tím i před strašlivým osudem, který čekal mnoho deportovaných v této době. Jeho tichý a strategický odpor představoval pozoruhodný výkon odvahy a vynalézavosti a ukázal sílu jednoho člověka, který dokáže dosáhnout změny i v rámci utlačovatelského a brutálního systému.

Složitý a riskantní tanec, který Calmeyer s nacistickou byrokracií tančil, byl plný vzdoru i morálních dilemat. Jeho strategické angažmá v utlačovatelském systému bylo dvousečným mečem, který přinášel triumfy, ale bohužel i tragédie.

Calmeyer se zasloužil o zajištění bezpečnosti nejméně 3000 osob, které jsou důkazem jeho odvážné snahy manipulovat s drakonickou mašinérií nacistického režimu. Jeho nekonvenční taktika a kreativní interpretace důkazů úspěšně uchránily tyto osoby před bezútěšným koncem, který byl osudem mnoha dalších. Jeho úspěch však měl i temnou stránku.

Calmeyer současně nesl těžkou odpovědnost za deportaci 500 osob do táborů smrti, což představuje strašidelný aspekt jeho působení, který nelze ignorovat ani bagatelizovat. Každé jméno, každé rozhodnutí neslo váhu jednoho života a ti, kteří na základě jeho rozhodnutí prošli hrůzou táborů, znamenali těžkou daň za byrokratova mučivá rozhodnutí.

Mezi historiky a vědci je všeobecně přijímáno, že Calmeyer se strategicky rozhodl „obětovat“ některé jednotlivce pro záchranu většiny, což pro něj muselo být otřesné rozhodnutí. Bylo však nezbytné k tomu, aby na sebe neupoutal přílišnou pozornost nadřízených. Tento promyšlený postup byl chmurnou nutností, aby neohrozil své postavení a následně životy mnoha dalších lidí.

Taková rozhodnutí vrhají do popředí tíživá morální a etická dilemata, kterým Calmeyer čelil. Neustále se pohyboval na tenké hranici, kdy se snažil zachránit životy a vyhnout se podezření svých nadřízených. Jeho role byla šíleným paradoxem, jehož tíhu nesl sám. Calmeyerův příběh proto mimo jiné podtrhuje mučivou morální složitost odporu v rámci utlačovatelského režimu.

Odkaz Hanse Calmeyera, oslavovaného jako neopěvovaného hrdinu holocaustu, se v posledních letech intenzivně zkoumá. Objevující se příliv nových důkazů naznačuje složitější a znepokojivější příběh, který je v rozporu s obrazem spasitele, jenž je s ním běžně spojován. Fakt, že také přímo rozhodl o deportacích stovek lidí do nacistických táborů smrti je mrazivou skutečností, která vyvolává nové debaty o jeho roli v tomto období.

Toto znepokojivé odhalení vedlo kritiky, přeživší i historiky k tomu, aby zpochybnili celý rozsah jeho činů. Stále častěji se ozývají hlasy obviňující Calmeyera z toho, že nebyl úplně tak neochotným funkcionářem nacistického režimu s cílem zachraňovat životy nevinných. Někteří jdou dokonce tak daleko, že ho označují za válečného zločince, což je závažné obvinění, které je v příkrém rozporu s jeho pověstí.

Jeho složitá role v mašinérii nacistického režimu znamenala, že některá jeho rozhodnutí vedla přímo k tomu, že jednotlivci byli transportováni do nechvalně známého tábora smrti Osvětim. Tato nepopiratelná skutečnost vrhá na jeho odkaz významný stín a kalí příběh hrdinství, který byl s jeho jménem dlouho spojován. Jak už jsem však popsal výše, obětování menšiny bylo nezbytné k záchraně většiny.

Navzdory sporným debatám, které Calmeyerovy metody a činy obklopují, nelze vymazat jeho značný vliv v době všeobecně rozšířené hrůzy. Samotný počet životů, které se mu podařilo zachránit, představuje významné svědectví o jeho úsilí, bez ohledu na to, jak morálně složitá a křehká byla jeho pozice.

Rozvíjející se zkoumání jeho odkazu tak slouží především jako důrazná připomínka mnohostranné povahy lidské reakce tváří v tvář zvěrstvům. Ukazuje, že i ve víru chaosu a zoufalství mohou mít činy jednoho člověka významné, byť morálně komplikované důsledky. Zdůrazňuje, že hrdinství může koexistovat s temnějšími odstíny rozhodování, a nechává nás, abychom se v kontextu výjimečné doby potýkali s nesnadnou realitou lidské složitosti.

Tento příběh zkrátka vykresluje obraz, který je stejně znepokojivý jako inspirativní. Je to příběh odvahy a oběti, ale také tragického kompromisu tváří v tvář nepochopitelným zvěrstvům holocaustu.

Zdroje informací: