Článek
Stanovování cílů je univerzální činnost, která je nedílnou součástí dosahování úspěchu v nejrůznějších oblastech života. Proces stanovování a dosahování cílů však není jen otázkou pevné vůle, ale má také své vědecké kořeny.
Pojďme se podívat na vědecké principy, které stojí za efektivním stanovováním cílů, a seznámit se s poznatky a strategiemi, jak proměnit touhy v hmatatelné úspěchy.
Typy a modely cílů
Jednotlivé cíle lze rozdělit do tří typů: procesní, výkonové a výsledkové cíle. Procesní cíle se zaměřují na realizaci plánů, výkonové cíle na sledování pokroku a výsledkové cíle na dosažení požadovaných výsledků.
Jedním z nejpopulárnějších modelů stanovování cílů pak je model E-E-E, zmíněný v časopise Americké psychologické asociace. Jedná se o přístup zaměřený na člověka, který popisuje způsob, jakým úspěšný plán přispívá k dosažení změny. Stanovení cílů zajišťuje úspěch tím, že slouží třem účelům:
- Osvícení (Enlightening): Poskytnutím smysluplného vhledu do našich schopností a slabých stránek a tím, že nám pomáhá stanovit priority našich cílů v závislosti na našich potřebách.
- Povzbuzení (Encouraging): Poskytuje motivaci a odvahu k realizaci cílů a efektivnímu provádění plánů.
- Umožnění (Enabling): Stanovení cílů nám umožňuje dosáhnout rovnováhy mezi naším skutečným a ideálním já. Realizací cílů a úspěchem z nich plynoucím získáváme zpět sebedůvěru, sociální podporu a můžeme zhodnotit své úspěchy.
Psychologie a pozitivní dopad
Pozitivní psychologie hraje při stanovování cílů významnou roli. Zahrnuje zavázání se ke konkrétním činnostem, jejich sladění s individuálními hodnotami a zaměření na introspekci a realistická očekávání.
Teorie stanovování cílů Edwina Locka pak zdůrazňuje jako klíčové principy jasnost, náročnost, závazek, zpětnou vazbu a komplexnost.
Nedávné diskuse také zpochybňují aspekt „dosažitelnosti“ cílů SMART a prosazují stanovení ambiciózních cílů. Tento přístup, známý jako „Bannisterův efekt“, naznačuje, že dosažení toho, co se zdá být nemožné, může nově definovat normy a inspirovat k větším úspěchům.
Z psychologického hlediska hrají při dosahování cílů důležitou roli také odpovědnost a podpůrné mechanismy. O co se může jednat? Sdílení cílů s ostatními vytváří odpovědnost a zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Tento vnější tlak v kombinaci s podporou od kolegů pomáhá udržovat motivaci.
Zásadní roli pak při dosahování cílů hrají také zdravé návyky. Smyčka návyků, která se skládá z pokynu, rutiny a odměny, pomáhá při vytváření nových, cíle podporujících návyků. Klíčové návyky, jako je například pravidelné cvičení, přitom mohou mít vlnový efekt na různé aspekty života.
Zvládání výzev a udržení motivace
Překonávání výzev při stanovování cílů je komplexní proces. Základem je zvolení strategie, která vám pomůže vypořádat se s nevyhnutelnými překážkami. Jednou z nejúčinnějších technik je rozdělení větších cílů na menší, lépe zvládnutelné úkoly.
Díky tomuto přístupu se cíle zdají být lépe dosažitelné poskytující jasný plán a časté milníky pro motivaci a uspokojení.
Dalším důležitým aspektem je poučení se z neúspěchů. Neúspěchy by neměly být vnímány jako překážky, ale jako cenné zkušenosti, které poskytují poznatky pro budoucí úsilí.
Silným hnacím motorem pak je vnitřní motivace neboli touha dosáhnout cíle kvůli vlastnímu prospěchu. Udržuje úsilí a zájem po dlouhou dobu, zejména když vnější odměny nejsou okamžitě zřejmé.
V neposlední řadě je důležité také sledování pokroku, které zvyšuje morálku a pomáhá udržet soustředění. Ať už prostřednictvím deníků, aplikací nebo jednoduchých kontrolních seznamů, sledování postupného pokroku je neuvěřitelně motivující a posiluje závazek k cíli.
