Článek
Představte si, že brouzdáte sociálními sítěmi a narazíte na mapu Evropy, která zcela popírá vše, co jste si mysleli o rozložení bohatství na starém kontinentu. Přesně to se mi stalo, když populární profil The World in Maps zveřejnil grafiku s jednoduchým, ale úderným názvem: Země s menším HDP než Česko.
Letmí pohled na červeně zbarvené země překvapí. Červená barva totiž na této mapě neznačí hrozbu, ale státy, jejichž celkový hrubý domácí produkt nedosahuje velikosti toho našeho.
Zatímco jsme si doma zvykli na neustálé stěžování a pocit, že jsme jen „chudšími příbuznými“ Západu, makroekonomická data ukazují jinou realitu. Česko za sebou nechává nejen téměř celý Balkán a východní Evropu, ale také státy s mnohem slavnější historií bohatství. Jak jsme to dokázali?
Mapa, u které mnozí nevěří vlastním očím
Když se podíváte na data o celosvětovém HDP z dílny Světové banky (World Bank), narazíte na řadu anomálií. A právě ta naše je obzvláště zajímavá.
Vezměme si například takové Finsko. Zemi spojovanou s technologickým gigantem Nokia, špičkovým školstvím a vysokou životní úrovní. Nebo Portugalsko, někdejší námořní velmoc s obrovskými příjmy z globálního turismu. A co teprve Řecko, kolébka civilizace, či obrovská Ukrajina, jejíž rozloha a nerostné bohatství jsou s našimi podmínkami naprosto nesrovnatelné (válkou zbídačená země vykázala v roce 2024 přibližně poloviční HDP ve srovnání s tuzemském).
Všechny tyto státy mají jedno společné – v celkovém objemu vyprodukovaného bohatství se dívají nám, České republice, na záda.
Zdá se, že se nemáme vůbec zle. Jak ale tento jev široké veřejnosti srozumitelně vysvětlit? Česká republika je koneckonců vnitrozemský stát o rozloze zhruba 78 tisíc kilometrů čtverečních. Nemáme ropná pole, nemáme přístup k moři, který by z nás dělal obchodní křižovatku, a naše populace se léta pohybuje pod skromnými 11 miliony. Navíc si neseme historickou zátěž čtyřiceti let za železnou oponou.
Když se podíváte na fyzickou mapu Evropy, Česká republika vypadá jako nepatrný vnitrozemský ostrůvek. Její „ekonomická gravitace“ však deformuje prostor daleko za jejími hranicemi.
Jak tedy může národ, který by se počtem obyvatel vešel do jediné čínské metropole, ekonomicky drtit státy s mnohem výhodnější polohou nebo násobně větší populací? Co se děje za oponou naší ekonomiky, že produkuje tak obrovská čísla?
Jak může náš trpaslík porazit obra?
Představte si malé rodinné pekařství na rohu ulice. Zvenku vypadá nenápadně, nemá žádnou obří reklamu, ani nesídlí na luxusním bulváru. Přesto na konci roku vykáže větší zisk než síť obrovských supermarketů ve vedlejším městě. Jak to dělá? Odpověď zní: specializace a nepostradatelnost. Pekařství totiž dodává ten nejlepší chléb do všech michelinských restaurací v okruhu stovek kilometrů.
Přesně takto funguje Česká republika. Po divokých 90. letech následoval nebývalý boom. Zahraniční pozorovatelé předpokládali, že náš průmysl po rozpadu východního bloku zkolabuje a my se staneme pouze levnou zemědělskou nebo montážní periferií.
Stal se ale pravý opak. Nejenže jsme neztratili svou historickou průmyslovou DNA sahající až do dob Rakouska-Uherska. My jsme náš průmysl vzali, zmodernizovali ho a napojili na ten nejsilnější možný motor na světě.
Tím se dostáváme k onomu klíčovému obratu, který záhadu našeho vysokého hrubého domácího produktu vysvětluje. Za naším neuvěřitelným HDP nestojí magie, ale brutální průmyslová efektivita a dokonalá symbióza.
Anatomie našeho tichého ekonomického úspěchu
Náš ekonomický úspěch stojí na třech pevných pilířích, které se protnuly v jeden dokonalý stroj na peníze:
- Extrémně silná průmyslová základna: Jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí na světě. Zatímco státy jako Řecko nebo Portugalsko se po krizi spoléhají převážně na služby a turismus, my vyrábíme. Podle mezinárodních srovnání tvoří průmysl v České republice nadstandardní podíl na celkové přidané hodnotě ekonomiky. Vyrábíme auta, stroje, optiku, elektroniku i složité součástky.
- Hluboká integrace s německým obrem: Zde přichází na řadu naše geografická a historická výhra. Naše ekonomika se stala neoddělitelnou součástí Evropské unie (EU), ale především německého dodavatelského řetězce. Představte si německou ekonomiku jako luxusní sportovní vůz. My jsme v tomto voze dokonalou a spolehlivou převodovkou. Bez nás by vůz nejel.
- Exportní posedlost: Jsme malý trh, a proto musíme vyvážet. Podle dat z Observatory of Economic Complexity (OEC) patříme mezi exportní velmoci. Většina toho, co vyrobíme, putuje do zahraničí, což generuje obrovský objem finančních prostředků, který nafukuje naše HDP.
Tento náš stroj šlape tak přesně, že v celkovém objemu produkce snadno přeskočíme i skandinávské Finsko, jehož populace je mimochodem poloviční, nebo Maďarsko a Slovensko, které neměly tak silnou výchozí pozici těžkého průmyslu.
Odvrácená strana našeho vysokého HDP: Jsme skutečně tak bohatí?
Zde ale přichází ono pověstné „ale“, u kterého musíme trochu brzdit nadšení. Pokud máme větší HDP než Finsko nebo Portugalsko, proč se nemáme tak dobře jako Finové? Proč naše mzdy a životní úroveň těmto číslům vždy neodpovídají?
Odpověď leží v rozdílu mezi tím, co vyrobíme, a tím, co nám skutečně zůstane v kapse.
HDP měří veškeré bohatství vytvořené na našem území. Jenže velká část naší „české továrny“ je vlastněna zahraničním kapitálem. Tyto nadnárodní korporace u nás vyrábějí, generují zisk (který se počítá do našeho HDP), ale značnou část tohoto zisku si následně vyplatí zpět domů ve formě dividend. Oficiální pravidelné ekonomické reporty Evropské komise na tento masivní odliv kapitálu od nás dlouhodobě upozorňují.
Jsme tedy národem nesmírně pracovitým a výkonným. Jsme průmyslovým kardiostimulátorem střední Evropy. Naše ekonomická váha v regionu je fascinující a mapa, zmíněná v úvodu, je naprosto pravdivá. Ukazuje, že jsme daleko silnější hráči, než si sami sobě často namlouváme.
Kdy se ale tento neuvěřitelný hospodářský výkon plně přelije i na naše bankovní účty a do našich peněženek? Zvládneme se z montovny transformovat na mozkovnu Evropy? To je otázka, o které nyní s napětím diskutují nejen ekonomové, ale měli bychom se o ni zajímat i my všichni.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Doufám, že až příště uslyšíte o tom, jak jsme v něčem pozadu, vzpomenete si na tenhle článek a na to, že jsme v celosvětové ekonomice mnohem silnější hráči, než si v té naší české skromnosti přiznáváme. Pokud vám tento vhled do světa makroekonomických dat a konce mýtů o „chudém příbuzném“ pomohl uvidět naši zemi v novém světle, budu rád za vaši podporu. I symbolický příspěvek mi pomůže dál sledovat tyto ekonomické trendy a přinášet vám fakta, která nám vracejí nadhled a zdravé sebevědomí.
