Článek
Dlouhá desetiletí nás ve škole učili jednu poměrně depresivní biologickou „pravdu“. Prý se rodíme s konečným a přesně daným počtem mozkových buněk. Když dospějeme, jejich růst se zastaví. Od té chvíle to jde s naší hlavou už jen z kopce – každá zapomenutá vzpomínka, probdělá noc nebo sklenička alkoholu navíc znamená, že naše mentální kapacita nenávratně mizí.
Moderní neurověda však tento letitý mýtus spolehlivě rozmetala.
Představte si svůj mozek nikoliv jako starý pevný disk, na který už nelze nic dalšího zapsat, ale jako živé, pulzující velkoměsto. Když se v některých jeho čtvrtích přestane jezdit, silnice zkrátka zarostou plevelem. Na okrajích tohoto města se ale každou minutu staví zbrusu nové dálnice, budovy a komunikační sítě. Tento fascinující proces fyzické přestavby se nazývá neurogeneze. A co je vůbec nejlepší? Naše vlastní tělo nám dává možnost stát se hlavními architekty celé této stavby.
Zázrak z masa a krve
Neurogeneze neznamená jen obyčejné vytváření nových buněk. Jde o extrémně sofistikovaný proces, při kterém v dospělém mozku (konkrétně v oblasti zvané hipokampus, jež funguje jako centrum paměti a učení) neustále vznikají takzvané kmenové buňky. Ty se následně přeměňují v plnohodnotné neurony.
Tady ale přichází zásadní háček. Mozek sice tyto buňky dokáže vyrobit, ale automaticky si je neponechá.
Jde o poměrně krutý a vysoce selektivní proces. Nové neurony se totiž chovají podobně jako čerství stážisté ve špičkové firmě. Pokud ihned nedostanou nějakou práci, tělo je do několika týdnů bez milosti zlikviduje. To, zda tyto nové buňky přežijí a trvale se zapojí do sítě, závisí výhradně na našem chování a na vlivech prostředí, kterým se vystavujeme.
Hlavním dirigentem tohoto biologického orchestru je signální molekula, odborně nazývaná BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor). Tu si můžeme představit jako jakési zázračné hnojivo pro náš mozek.
Pokud svůj mozek aktivně vystavujete novým výzvám, pohybu a kognitivní zátěži, hladina BDNF stoupne. Nové neurony se úspěšně uchytí, vytvoří nová spojení a výrazně zvýší vaši schopnost učit se a adaptovat. Chronický stres a fyzická nečinnost naproti tomu tento proces na biologické úrovni doslova dusí.
Pokud tedy trávíme své dny v monotónní rutině, náš mozek jednoduše vyhodnotí, že vlastně žádný „fyzický upgrade“ nepotřebujeme, a veškeré stavební práce zastaví.
Šedesát let stará záhada na scéně
Víme tedy s jistotou, že neurogenezi dokážeme účinně stimulovat svým životním stylem. Co kdybychom ale dokázali do celého systému zasáhnout i uměle? Co kdyby skutečně existoval biologický „hacker“, který by naše mozkové buňky dokázal chránit a přímo je stimulovat k obnově?
Farmaceutičtí giganti utrácejí obrovské miliardy za vývoj speciálních léků proti stárnutí mozku. Odpověď přitom dost možná celou tu dobu ležela v lékárničkách našich prarodičů.
Hlavním hrdinou tohoto příběhu je naprosto nenápadná pilulka jménem metformin. Jde o lék, který se už více než šedesát let masově předepisuje pacientům k léčbě diabetu 2. typu. Spolehlivě udržuje na uzdě krevní cukr a prokazatelně zachraňuje životy. Měl pouze jedinou vadu na kráse: lékaři po celá desetiletí netušili, jak přesně to v těle vlastně dělá. Většina z nich se domnívala, že lék jednoduše komunikuje s játry a střevy.
Lék, který míří přímo do hlavy
Vědci provedli naprosto průlomový experiment, o kterém nedávno informoval vědecký portál ScienceAlert. K překvapení celého světa zjistili, že hlavním bojištěm tohoto starého léku nejsou primárně orgány v břišní dutině. Skutečným cílem metforminu je totiž lidský mozek.
Výzkumníci odhalili, že jakmile se metformin dostane do krevního oběhu, odešle svůj záchranný signál přímo do oblasti mozku zvané ventromediální hypotalamus. Zde tento lék provede něco neuvěřitelného:
- Vyhledá specifický protein s názvem Rap1 a jednoduše ho „vypne“.
- Tímto vypnutím okamžitě zaktivuje přilehlé nervové buňky (takzvané SF1 neurony).
- Tyto neurony následně pošlou signál do celého těla k celkové úpravě metabolismu.
Proč je ale tento objev tak zásadní právě v kontextu „upgradování“ našeho mozku? Odkryl nám totiž existenci zcela nové signální dálnice.
„Zjistili jsme, že zatímco játra a střeva potřebují k vyvolání reakce poměrně vysoké koncentrace léku, mozek pohotově reaguje už na naprosto miniaturní dávky. Lék tak nefunguje jen obecně v těle, ale působí přímo uvnitř hlavy,“ uvedl doktor Makoto Fukuda, jeden z hlavních autorů studie.
Od léčby cukrovky k elixíru mentálního mládí
Zjištění, že takto naprosto běžná a levná látka dokáže plynule prostupovat do mozku a přímo tam manipulovat s jeho neurony, způsobilo ve vědeckých kruzích doslova poprask. Dává nám to totiž do rukou cenný nástroj k pochopení toho, proč pacienti užívající metformin často vykazují pomalejší stárnutí mozku a mnohem menší úpadek kognitivních funkcí.
Pokud dokážeme pomocí léků tlumit oxidační stres a aktivně řídit metabolismus přímo v hlavním řídicím centru našeho mozku, vytváříme tím naprosto dokonalé a bezpečné prostředí k tomu, aby zde mohla zcela nerušeně probíhat výše zmíněná neurogeneze. Mozek se už nemusí úporně bránit zánětům a stresu – může veškerou svou energii plně věnovat budování nových buněk.
Lidský mozek je prokazatelně schopen fyzické přestavby a neustálé obnovy. Záleží už jen na nás, zda mu k tomu dáme dostatečný impuls tím, že ho budeme pravidelně vystavovat novým informacím a pohybu. A kdo ví – možná už za pár let nebudou léky jako metformin sloužit jen k prosté léčbě cukrovky, ale stanou se běžně předepisovaným „hnojivem“ pro mozek, jež nám pomůže zachovat si ostrou mysl až do samého konce našich dnů.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem a dali svému mozku novou porci informací k budování nervových spojení! Pokud vám tento článek pomohl pochopit, že vaše hlava není uzavřená kapitola, ale neustálé staveniště, budu moc rád za vaši podporu. Symbolický příspěvek v ceně jednoho espressa mi pomůže dál sledovat tyto biologické zázraky a přinášet vám praktické návody, jak si udržet ostrou mysl co nejdéle.
