Okamžité řešení penzijní krize. Odchod do důchodu v 75 letech

Konečně tu máme recept, který je tak prostý, že by si zasloužil certifikát „pro blbce“: když vám nevychází peníze na důchody, prostě lidem ten důchod posuňte. Nejlépe někam, kam se průměrný smrtelník dostane jen s obrovskou dávkou pevné vůle, kvalitními brýlemi na čtení pitevních zpráv a bonusovým balíčkem nekonečných rehabilitací.

Sedmdesát pět zní jako absolutní vítězství. Je to věk, kdy už člověk opravdu nepotřebuje žádné zbytečnosti, jako je „volný čas“, „funkční páteř“ nebo „noc bez křečí“. A hlavně: na papíře to vypadá úchvatně. Stačí v zákoně přepsat jedno číslo, hodit do kamer státnický úšklebek a z neřešitelné penzijní krize se rázem stane jen banální penzijní odklad. Zítra to v parlamentu odmáváme a je klid.

Odchod do důchodu v 75 letech je jako maraton, kde pořadatel v polovině trati zjistí, že mu došlo pití, a tak posune cíl o pár kilometrů dál do lesa. Všichni běží déle, problém se „vyřešil“ a na tiskovce se dá básnit o nebývalém zlepšení kondice celého národa. Je to ideální: jedno číslo, jedno gesto, jedna grafika do prezentace. Samozřejmě se šipkou nahoru, protože šipky dolů v powerpointu jenom kazí náladu.

A ještě lépe se to prodává jako motivační program. Stát vám vlastně říká: „Když budete opravdu hodní a vytrvalí, odměníme vás na konci důchodem.“ Připomíná to věrnostní kartu v supermarketu: sbíráte roky body, pravidla se občas změní za pochodu a na konci cesty zjistíte, že se vaše sleva vztahuje hlavně na věci, které už ve vozíčku stejně nevyužijete.

Cynismus? Kdepak, jen moderní řízení očekávání. Kdo chce mít jednou klid, ať si ho nejdřív pořádně vyběhá. Slogan by mohl znít: „Důchod není nárok, důchod je cíl.“ A když ho někdo mine? Tak aspoň posmrtně přispěl k ozdravení veřejných financí. V nejhorším případě se jeho celoživotní úspory stihnou projevit v hezké statistice. A to se v Excelu taky počítá.

Jenže čísla mají tu špatnou vlastnost, že se nedají ukecat ani těmi nejlepšími spin-doktory. Ministerstvo práce (za předchozí vlády) přiznávalo, že bez pokračujícího růstu věku odchodu do důchodu systém nezvládne financovat delší dobu dožití a čas strávený v penzi.

A co délka života? Čeští demografové v reakci na debatu o reformě připomínali, že podle úmrtnostních tabulek ČSÚ je naděje dožití při narození u mužů kolem 76 let a u žen okolo 82 let.

Když tedy nastavíte důchodový věk až kousek pod průměrnou délku života, děláte z penze národní tombolu. Někdo si užije roky klidu, jiný dostane diplom za celoživotní placení pojistného a právo na větu „upřímně děkujeme, že jste se snažil“. Je to jako pojistit si auto tak, že plnění dostanete až v den, kdy auto samo přestane existovat. Excel se bude tvářit spokojeně, jen ta realita bude mít trochu jiné nálady.

Abychom politikům nekřivdili: změny se dějí. Od 1. ledna 2025 se otevřel dřívější starobní důchod pro vybraná riziková zaměstnání, kde o osudu rozhoduje zařazení práce do čtvrté kategorie zátěže (hluk, prach, vibrace a další lahůdky). To je přesně ten typ pravidla, které dává smysl, ale nikdy nevyhraje nad titulkem s jedním velkým, děsivým číslem.

A pak je tu „předčasnost“. Podle popisu reformy se předčasný důchod už nemá tvářit jako standardní úniková cesta: maximální doba se snížila na tři roky a přibylo kritérium čtyřiceti let pojištění. Tohle jsou ta nevděčná a drobná opatření, která sice nikoho nenadchnou, ale v kase dělají rozdíl.

Do toho vstupují i drobnosti, které lidé pocítí hned. Na začátku letošního roku se v médiích řešily změny kolem valorizace, minimálního důchodu nebo třeba konec papírových oznámení. Samy o sobě sice bilanci nezachrání, ale ukazují, že systém se hýbe, byť jen po milimetrech. Národní rozpočtová rada navíc varuje, že i posun odchodu do důchodu na 67 let má v dlouhých projekcích své následky a po roce 2056 se projeví s plnou silou. I 67 je zkrátka politické rozhodnutí s velmi tučnou cenovkou.

Můj vzkaz českým politikům je proto prostý: chcete-li okamžité a „geniální“ řešení, klidně navrhněte důchod v pětasedmdesáti. Jen to prosím neprodávejte jako vizionářský čin. Říkejte tomu pravým jménem: je to sprosté posunutí účtu na lidi, kteří už dávno nemají sílu se s vámi hádat, protože si šetří poslední energii na schody.