Článek
Znáte ten pocit, když do mixéru hodíte jahody, banán a jablko? Výsledek je skvělé smoothie, ale pořád v něm jasně rozeznáte ty původní suroviny. Mixér sám od sebe nevyrobí ananas. Přesně takto většina z nás dodnes vnímá AI (umělou inteligenci).
Myslíme si, že stroje dokážou jen chytře kombinovat texty, které už někdo napsal, nebo řešit rutinní úkoly. Očekáváme od nich rychlost. Nečekáme od nich skutečnou, syrovou kreativitu.
Umělá inteligence dokáže jen „rýmovat“ existující znalosti, ale nemůže přijít s novými matematickými objevy.
Tohle jste už pravděpodobně slyšeli. Tento názor sdílí nejen laická veřejnost, ale donedávna ho zastávala i značná část akademické obce.
Jenže realita je jiná.
Stín Paula Erdőse a problém, který vzdoroval desetiletí
Zažitá představa o limitech strojů se začíná sypat jako domeček z karet. Příběh začíná už v roce 1946. Tehdy excentrický a geniální maďarský matematik Paul Erdős položil na stůl zdánlivě banální otázku, která vešla ve známost jako Erdősův problém 90.
Zkuste si to představit takto: Máte obrovskou, nekonečně velkou louku a hromadu dřevěných kolíků. Váš úkol zní jednoduše. Musíte zatlouct určitý počet kolíků do země tak, aby co nejvíce z nich od sebe bylo vzdáleno přesně jeden metr. Jaké uspořádání zvolíte?
Lidská intuice a desítky let matematického zkoumání nabízely jasnou odpověď. Většina expertů, včetně samotného Erdőse, předpokládala, že nejlepším možným řešením je rozestavět body do pravidelné čtvercové mřížky.
Těžko si představit něco efektivnějšího. Tento předpoklad zakořenil v učebnicích tak pevně, že ho málokdo zpochybňoval.
Až doteď.
Model od společnosti OpenAI dostal pouze strohý počáteční pokyn. Nebyl to specializovaný matematický superpočítač, ale obecný model, podobný těm, se kterými si možná píšete doma. Výzkumníci ho nechali, ať si s problémem jednotkových vzdáleností zkusí poradit po svém.
Umělá inteligence umí přemýšlet „out of the box“
Problém je v tom, že lidé mají tendenci uvažovat v zavedených kolejích. Umělá inteligence tuto zátěž nemá.
Stroj se nevrátil s prázdnou. Během svého autonomního hledání prozkoumal možnosti, které by člověku trvaly staletí. Pomocí nástrojů z algebraické teorie čísel a extremální kombinatoriky našel zcela nové uspořádání bodů v rovině.
Našel geometrickou strukturu, která pro nekonečně mnoho případů generuje více jednotkových vzdáleností než slavná čtvercová mřížka.
Tím nejenže překonal desítky let starý lidský odhad, ale rovnou celou původní Erdősovu domněnku vyvrátil. A nešlo jen o nějaký nepřehledný shluk dat. Matematický postup, kterým stroj ke svému závěru došel, sledoval čistou a jasnou logiku.
Odborná veřejnost neskrývala své naprosté překvapení. Timothy Gowers, držitel prestižní Fieldsovy medaile (často označované za Nobelovu cenu za matematiku), si práci přečetl a suše konstatoval, že je důkaz na takové úrovni, že by ho bez váhání přijal k publikaci jeden z nejuznávanějších časopisů oboru, Annals of Mathematics.
Když si uvědomíme, že ještě před pár lety stroje bojovaly s pochopením základních slovních úloh, působí to jako scéna ze sci-fi filmu.
Spolupracovník, kterého jsme nečekali
O několik dní později se na výsledek podíval lidský matematik Will Sawin a původní důkaz, který stroj vygeneroval, ještě o něco vylepšil. Stroj udělal těžkou, objevitelkou práci. Člověk ji následně zahladil a dotáhl k naprosté dokonalosti.
Nezůstalo jen u jednoho případu. Krátce nato přišel tým z Google DeepMind s vlastním ohlášením. Jejich modely dokázaly vyřešit dalších devět dosud otevřených problémů z Erdősovy pozůstalosti.
Co to všechno znamená pro nás?
- Hranice se mažou: Umělá inteligence už dávno není jen glorifikovaný vyhledávač. Přestává být pouhým nástrojem a stává se plnohodnotným partnerem ve výzkumu.
- Otázky jsou cennější než odpovědi: Ukazuje se, že role člověka se nemarginalizuje, ale posouvá. Naší hlavní silou bude schopnost formulovat správné zadání.
- Nový vítr ve vědě: Pokud stroj dokáže přinést vlastní úhel pohledu do striktní matematiky, brzy totéž uvidíme v biologii, chemii nebo při hledání nových léků.
Vyplatí se opustit automatický předpoklad, že stroje nedokážou vymyslet nic nového. Objevy tohoto typu jasně ukazují, že stojíme na prahu doby, kdy nám technologie pomůže klást otázky, které by nás samotné možná nikdy nenapadly.
A právě to je ta nejzajímavější část příběhu. Nejde o to, že by plechové bedny nahradily lidi. Jde o to, kam až nás mohou postrčit, když přestaneme omezovat jejich potenciál svými vlastními předsudky.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem. Možná se teď na umělou inteligenci podíváte trochu jinak. AI může být partner, který nás vytáhne z vlastních mentálních kolejí a nabídne řešení, na která by člověk možná nikdy nepřišel. Neznamená to, že vědce nahradí. Spíš jim může dát nový kompas. Pokud vás baví články, které ukazují technologii bez paniky i bez slepého nadšení, budu moc vděčný za vaši podporu. Pomůže mi dál hledat příběhy, kde se za jedním zdánlivě abstraktním objevem skrývá velká změna v tom, jak přemýšlíme o budoucnosti vědy.
