Článek
Ve středu vrátil prezident Petr Pavel Poslanecké sněmovně zákon měnící pravidla veřejných rozpočtů. Jde o první zákon Babišovy vlády, který odmítl podepsat. Předchozích sedmnáct norem kabinetu schválil. Za vlády Petra Fialy použil veto dvakrát.
Vláda spor okamžitě přepsala do líbivější podoby. Alena Schillerová tvrdí, že prezident vetoval hospodářský růst, obranyschopnost, nové jaderné bloky a rozpočtovou průhlednost. Andrej Babiš označil jeho postup za nezodpovědný a aktivistický. Kabinet už oznámil, že se veto pokusí přehlasovat.
Jenže Pavel nevetoval dálnici, vojáka ani reaktor. Vetoval zákon, který měl vládě dovolit vyvést část výdajů z dosavadních mantinelů a v některých situacích utratit stovky miliard bez souhlasu Sněmovny.
To je poněkud méně pohodlná věta pro tiskovou konferenci.
Pavel nevetoval rozpočet, ale pravidla pro další vlády
Rozdíl mezi státním rozpočtem a zákonem o rozpočtových pravidlech vypadá technicky, politicky je však podstatný. Roční rozpočet určuje, kolik peněz vláda vybere a vydá v jednom konkrétním roce. Vetovaná norma měnila pravidla, podle kterých budou hospodařit také další kabinety.
Pavel ve svém dvoustránkovém odůvodnění veta uvedl dva hlavní důvody: obavu o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtovými procesy. Podle něj by česká pravidla byla v některých ohledech mírnější než evropské limity a umožňovala by hlubší schodky.
Prezident tím tedy vládě neříká, za co smí utrácet. Jinými slovy jí říká, že i oblíbené výdaje mají zůstat viditelné, spočítané a pod veřejnou kontrolou.
V rodinném rozpočtu také nepřestane splátka auta existovat jen proto, že vozem jezdíte do zaměstnání.
Deset procent bez Sněmovny není drobná oprava
Nejvýraznější změna umožňovala vládě při „zhoršené bezpečnostní situaci“ zvýšit výdaje schváleného státního rozpočtu až o deset procent. Stačil by návrh Bezpečnostní rady státu, tedy orgánu samotné vlády. Nové hlasování poslanců by potřeba nebylo.
Při výdajích rozpočtu na rok 2026 ve výši 2 427,8 miliardy korun by deset procent odpovídalo téměř 250 miliardám. Jde pouze o přepočet pro představu, protože skutečná částka by závisela na rozpočtu daného roku. Ukazuje však, jak velké dveře si vláda chtěla nechat otevřené.
Národní rozpočtová rada upozornila, že zákon přesně nevymezoval všechny okolnosti, za kterých by vláda tuto pravomoc mohla použít. Formulaci označila za příliš širokou a výdajový prostor za nepřiměřený, právě protože by vláda nepotřebovala souhlas Sněmovny.
Schillerová odpovídá, že rychlá reakce může být nutná při přímém vojenském ohrožení a že podobný mechanismus doporučila bezpečnostní cvičení. To je legitimní argument. Neodpovídá však na otázku, proč musí být spouštěcí podmínka tak široká a proč má parlament při rozhodování o stovkách miliard stát stranou.
Bezpečnostní krize může vyžadovat rychlost. Neměla by automaticky vyžadovat vypnutí kontroly.
Dálnice se z dluhu neodpaří
Druhou velkou změnou byla výjimka pro dopravní a vodní infrastrukturu a projekty energetické bezpečnosti. Tyto výdaje se v letech 2026 až 2036 neměly započítávat do výdajových rámců státního rozpočtu a státních fondů. Výjimka neměla stanovený finanční strop a vztahovala se na široký seznam staveb v liniovém zákoně.
Národní rozpočtová rada uvedla, že souhrnné náklady dotčených projektů nyní nelze rozumně spočítat. Hrad stejnou část zákona označil za nejméně žádoucí změnu fiskálních pravidel.
Vláda má pravdu, že Česko potřebuje železnice, silnice, přehrady i energetické stavby. Spor se nevede o to, zda se má investovat. Vede se o to, zda se mají vybrané výdaje přestat počítat do národních limitů jen proto, že je kabinet označí za strategické.
Přesunout účtenku do jiného šanonu není úspora. Stát si peníze stále půjčí, bude z nich platit úroky a dluh připadne také vládám, které přijdou po Babišovi.
Schillerová prodává dluh jako hospodářský růst
Ministerstvo financí ve své oficiální reakci tvrdí, že současné tempo snižování schodků je nerealistické a omezovalo by základní funkce státu, investice i obranu. Schillerová ujišťuje, že Česko by zůstalo mezi rozpočtově odpovědnějšími zeměmi Evropské unie.
To je politická volba, kterou vláda smí hájit. Měla by ji však pojmenovat bez reklamního nátěru. Investice financovaná dluhem může podpořit budoucí růst, pokud je dobře vybraná, připravená a dokončená za rozumnou cenu. Samotný nápis „strategická infrastruktura“ žádný výnos nezajistí.
Národní rozpočtová rada v červnu upozornila, že vyprávění o dluhu, který se později sám splatí hospodářským růstem, nemá v historických datech pevnou oporu. Připomněla také, že výnos českého desetiletého státního dluhopisu se přibližoval pěti procentům a náklady na obsluhu dluhu mohou v dalších letech růst až k 1,6 procenta hrubého domácího produktu.
Dluh není morální selhání. Je to nástroj. A drahý nástroj se má používat s kontrolou, ne s bianco šekem.
Tichá část zákona oslabovala také kontrolní instituce
V politickém zmatku kolem obrany a dálnic snadno zaniká další část prezidentových námitek. Novela posilovala postavení Ministerstva financí vůči takzvaným parlamentním kapitolám, mezi které patří Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Národní rozpočtová rada, ombudsman, Senát, Sněmovna a Kancelář prezidenta republiky.
Zákon rušil podmínku souhlasu rozpočtového výboru při změnách návrhu jejich rozpočtů. Současně rušil čtvrtletní zprávy o plnění státního rozpočtu a pololetní zprávy přesouval z pléna Sněmovny pouze do výboru. Veřejná a parlamentní kontrola by tím byla slabší.
Schillerová namítá, že změny neměly nezávislé instituce omezit a že jejich souhlas s úpravou rozpočtu by byl stále nutný. Prezident vládu z úmyslného útoku na Ústavní soud nebo ombudsmana také neobvinil. Popsal však institucionální posun: Ministerstvo financí by bylo silnější, Sněmovna slabší.
Právě takové změny se mají zvažovat dvakrát. Jedna vláda slíbí, že pravomoc nezneužije. Zákon však zůstane i jejím nástupcům.
Babišova většina může veto přehlasovat
Pavel zákon nezastavil natrvalo. Prezidentské veto znamená, že se předloha vrací poslancům. K jejímu schválení je potřeba nejméně 101 hlasů a koalice už oznámila, že se o přehlasování pokusí.
Zákon přitom jednou vrátil už Senát. Vládní většina jeho výhrady odmítla a 8. července předlohu poslala prezidentovi. Po Pavlově vetu ji Sněmovna může znovu projednat nejdříve od 2. srpna. Celý legislativní postup zachycuje sněmovní tisk číslo 90.
Veto tedy může skončit jako několikatýdenní zdržení. Má však jeden praktický význam: poslanci budou muset znovu veřejně hlasovat pro desetiprocentní výjimku, vyvedení infrastruktury z limitů i slabší rozpočtový dohled.
U každého hlasu zůstane jméno.
Co to pro vás znamená
Pro daňového poplatníka není největším rizikem samotné slovo dluh. Rizikem je dluh bez jasného stropu, bez měřitelného přínosu a se slabší kontrolou těch, kteří ho vytvářejí.
Vyšší úroky z dluhu znamenají méně peněz na jiné státní služby nebo větší tlak na budoucí daně a škrty. Každá vláda bude tvrdit, že právě její výdaj je výjimečný, strategický a neodkladný. Pravidla existují proto, aby podobná tvrzení někdo přepočítal dříve, než přijde účet.
Sledujte proto nejen to, zda koalice veto přehlasuje. Ptejte se na sociálních sítích svých poslanců, proč má vláda dostat možnost zvýšit výdaje až o deset procent bez souhlasu Sněmovny, proč infrastrukturní výjimka nemá finanční strop a proč mají zmizet čtvrtletní zprávy o plnění rozpočtu.
Petr Pavel veřejné finance jedním podpisem nezachránil. Dal Sněmovně druhou příležitost rozhodnout, zda chce hlídat vládu, nebo jí předat klíče od rozpočtových zadních dveří.
Jestli koalice veto přehlasuje, rozvolnění už nebude anonymní technickou úpravou. Bude výsledkem nejméně 101 konkrétních hlasů.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Až příště uslyšíte, že se dluh nepočítá, protože jde přece o strategickou investici, vzpomeňte si na účtenku přesunutou do jiného šanonu. Na politice mě baví hledat místa, kde se za technickým pojmem schovává velmi konkrétní účet pro občany. Jestli chcete, abych dál sledoval rozpočtová pravidla, hlasování poslanců a miliardy ukryté mezi paragrafy, budu rád za podporu. Pomůže mi psát další články, které hlídají veřejné peníze dříve, než se promění v další dluh. I malý příspěvek pomůže.
