Článek
Největší trik dietních nápojů je psychologický: otevřete plechovku, ucítíte sladkost a mozek dostane signál „odměna“, aniž byste v tu chvíli „zaplatili“ cukrem. Pro spoustu z nás je to malá denní výhra – zejména pokud se snažíme shodit pár kilo nebo si hlídáme glukózu. Z verzí „light“ a „zero“ se tak stal nový standard: sladká chuť bez výčitek.
Jenže v posledních letech se kolem sladidel kupí nepříjemné otázky. Nejde o žádné poplašné zprávy, spíše o zjištění, že některé dopady se neukážou na obvodu pasu, ale na jiném „účtu“. V jedné z největších dlouhodobých studií se vědci podívali na to, zda se po letech neozve něco, co s limonádou obvykle nespojujeme – náš mozek.
Proč nás nekalorické sladké tolik láká (a co tím vlastně testujeme)
Umělá sladidla a cukerné alkoholy se v odborných kruzích označují zkratkou LNCS (nízkokalorická a nekalorická sladidla). Patří sem stálice jako aspartam, sacharin či acesulfam K, ale i modernější „cukerné alkoholy“ jako erythritol, sorbitol nebo xylitol. Najdete je v nápojích bez cukru, proteinových tyčinkách, žvýkačkách i „fit“ dezertech.
Na papíře to vypadá jako férový obchod: méně cukru znamená méně kalorií. Jenže lidské tělo není jen jednoduchá kalkulačka. Sladká chuť je signál, který může ovlivňovat náš hlad, výběr dalších jídel i složení střevního mikrobiomu. Co se tedy stane, když tento signál „sladkého bez kalorií“ vysíláme do systému celé roky?
Pointa s hořkou příchutí: Zrychlený úpadek paměti
Studie publikovaná koncem roku 2025 v prestižním časopise Neurology se opírala o projekt ELSA-Brasil. Sledovala 12 772 lidí a v průměru po dobu osmi let jim opakovala testy kognitivních funkcí, jako je paměť či slovní plynulost. Současně vědci pečlivě monitorovali spotřebu sedmi různých sladidel.
Výsledek? Vyšší konzumace sladidel byla spojena s výrazně rychlejším poklesem kognitivních schopností. Konkrétně u lidí s nejvyšší spotřebou (ekvivalent jedné dietní koly denně) byl pokles paměti a myšlení o 62 % rychlejší než u těch, kteří sladidla nepoužívali. To v praxi odpovídá přibližně 1,6 roku „nadbytečného“ stárnutí mozku během sledovaného období.
Co byste možná nečekali na první dobrou, tato souvislost byla nejsilnější u lidí mladších 60 let, zatímco u starších ročníků se neprojevila tak výrazně. Vazba byla navíc citelnější u lidí trpících diabetem (cukrovkou).
Jak číst výsledek studie a nepodlehnout panice?
Nejpoctivější věta z celé práce je zároveň ta nejméně virální: „Jde o asociaci, nikoliv o přímý důkaz příčiny“. Stále existuje riziko tzv. obrácené příčiny – tedy že lidé sahají po „zero“ produktech právě proto, že už mají zdravotní potíže, a sladidla jsou pak spíše stopou než viníkem.
Co z toho plyne prakticky?
- Pokud pijete dietní nápoje občas, není důvod k obavám. Problémem je vysoká, každodenní spotřeba.
- Udělejte si „audit“: Pokud se sladidla objevují v nápojích, kávě, žvýkačkách i „fit“ tyčinkách, celkové množství zkonzumovaných sladidel vás možná překvapí.
- Pokud žijete s diabetem, proberte s lékařem, jaké náhrady jsou pro vás nejvhodnější – právě u této skupiny byla data nejvíce alarmující.
Závěr: Sázka na mozek, nikoliv jen na kalorie
Osmileté sledování v rámci studie ELSA-Brasil nám připomnělo, že tělo nefunguje jako jednoduchá účetní kniha, kde stačí na jedné straně ubrat cukr a vše je vyřešeno. Skutečnost, že vysoká konzumace sladidel odpovídala přibližně 1,6 roku nadbytečného stárnutí mozku během osmiletého sledovaného období, je varovným signálem zejména pro generaci „středního věku“ pod 60 let. Právě u nich se totiž ukazuje, že návyky vytvořené dnes mohou přímo ovlivňovat mentální kondici v dekádách, kdy ji budeme potřebovat nejvíce.
Zajímavým detailem pro „hledače bezpečnějších cest“ je, že ze všech sedmi testovaných sladidel byla pouze tagatóza jedinou výjimkou, u které se souvislost s kognitivním úpadkem neprokázala. To dává vědcům naději, že problém nemusí tkvět v „náhražkách“ jako takových, ale v konkrétních chemických interakcích s naším mikrobiomem či hematoencefalickou bariérou, která chrání mozek.
Věda však nekončí u dotazníků. Dalším krokem jsou již probíhající studie na MRI, které mají do konce roku 2026 přinést jasnější důkazy o tom, zda sladidla způsobují i fyzické změny, jako je mozková atrofie. Do té doby platí střízlivé pravidlo: umělá sladidla jsou skvělým krátkodobým pomocníkem při hubnutí, ale mizerným dlouhodobým partnerem pro váš mozek.
Nejzdravější „zero“ strategií tak zůstává postupná kalibrace vlastních chutí tak, aby tělo nepotřebovalo neustálý sladký dopaminový zásah k tomu, aby se cítilo spokojeně.
