Článek
Reklamy to podávají jednoduše: intimní problém, rychlé řešení. Jenže v ordinacích se v posledních letech opakuje zvláštní scénář. Muž přijde kvůli potížím s erekcí, dostane běžně předepisovaný lék… a při další kontrole se lékař přistihne, že řeší i věci, které s ložnicí zdánlivě nesouvisí.
Nejde o žádné zázračné „omlazení“. Spíš o tichý vedlejší efekt, který se dlouho ztrácel v šumu každodenní praxe. Teprve s většími datovými soubory začíná být vidět, že tahle skupina léků může mít širší dopad, než se původně čekalo. Trochu jako když si koupíte lék proti bolesti hlavy a až časem si všimnete, že vám zároveň zlepšil spánek.
Než se ale dostaneme k tomu, v čem tenhle nečekaný bonus spočívá, stojí za to pochopit, proč to celé vlastně dává smysl.
Co tyto léky skutečně v těle dělají (a proč to není „zázrak“)?
Nejznámějšími zástupci léků na erektilní disfunkci jsou sildenafil a tadalafil. Patří mezi takzvané inhibitory PDE5 (fosfodiesterázy typu 5), tedy látky, které blokují jeden konkrétní enzym v cévní stěně. Praktický výsledek je prostý: cévy se snáz uvolní a lépe propustí krev tam, kde je potřeba. Celý mechanismus, který popisují lékařské studie, stojí na signální dráze oxidu dusnatého (NO) a cGMP (cyklický guanosinmonofosfát), která funguje jako vnitřní pokyn k uvolnění hladké svaloviny cév.
Analogie je v tomto případě jednoduchá. Představte si cévy jako hadice se svěračem. Tyto léky nepřidávají vodu do systému, jen povolí sevření, takže proud teče snadněji. Žádná magie, jen fyziologie v praxi.
A tady vzniká první logická otázka. Pokud lék uvolňuje cévy, proč by se jeho účinek měl týkat jen jednoho konkrétního místa? Lékaři ostatně už roky vědí, že sildenafil se používá také při plicní hypertenzi, tedy vysokém tlaku v plicních cévách. Tadalafil má zase uplatnění u potíží s močením při nezhoubném zvětšení prostaty a u příznaků dolních močových cest.
Jenže ani tohle ještě není onen „bonus“, který v posledních měsících začal přitahovat pozornost výzkumníků i lékařů.
Signál, který dlouho vypadal jako náhoda
Když se vědci dívají na lidi, kteří tyto léky užívají dlouhodobě, občas narazí na něco, co nezapadá do škatulky „jen úleva od příznaků“. V některých datových souborech mají uživatelé nižší výskyt závažných kardiovaskulárních příhod a také nižší celkovou úmrtnost. Metaanalýza z roku 2024 ukazuje, že užívání inhibitorů PDE5 je v dostupných datech spojeno s nižším rizikem srdečně-cévních událostí i nižší mortalitou.
To samo o sobě zní lákavě, ale skeptik má hned připravenou námitku. Možná jde jen o zdravější muže, kteří mají lepší péči, víc se hýbou a berou léky zodpovědně. Férový argument. U observačních studií (sledování bez náhodného losování léčby) vždy hrozí, že část efektu vysvětlí rozdíly mezi skupinami, nikoliv samotná pilulka.
Jenže ten signál se vrací znovu a znovu, v různých databázích i časových obdobích. A to je moment, kdy zpozorní i opatrní lékaři. Je to podobné jako opakovaný šum v rádiu: jednou ho ignorujete, ale když se ozývá pořád ze stejného směru, začnete poslouchat pozorněji.
Pojďme tedy k pointě, která má podle novějších dat sahat dál než k cévám.
Bonus plynoucí z užívání léků na erektilní disfunkci se možná týká srdce… a možná i mozku
Jedna z nejcitovanějších novějších prací publikovaná v American Journal of Medicinesledovala rozsáhlé skupiny mužů s diagnózou erektilní dysfunkce a zvlášť i muže s LUTS, tedy příznaky dolních močových cest. V těchto datech bylo užívání tadalafilu a sildenafilu spojeno s nižším rizikem celkové úmrtnosti u vybraných kardiovaskulárních příhod, jako je infarkt nebo mrtvice. Zároveň se ale objevilo i něco navíc: nižší riziko rozvoje demence, tedy zhoršování paměti a myšlení.
Největší pozornost ale vzbudilo propojení s Alzheimerovou nemocí. Neurologická studie z roku 2024 popisuje nižší riziko této choroby u lidí, kteří byli vystaveni sildenafilu.
Co by za tím mohlo stát? Nabízí se několik vysvětlení. Lepší funkce endotelu, tedy vnitřní výstelky cév, účinnější prokrvení některých tkání, možný vliv na zánět i buněčné signální dráhy. Dohromady to dává smysl, podobně jako když opravíte hlavní přívod vody a najednou fungují lépe i vzdálené kohoutky. Jenže tohle je zatím hlavně biologický příběh, ne definitivní klinický verdikt.
Pro skutečnou jistotu by byly potřeba randomizované kontrolované studie, tedy pokusy, kde se lidé náhodně rozdělí na skupinu s lékem a skupinu s placebem a dlouhodobě se sledují tvrdé výsledky.
A ještě jedna důležitá brzda. Tyto léky nejsou „vitamín“ a rozhodně se nehodí pro každého. Zvlášť riziková je kombinace s nitrátovými léky (léky rozšiřující cévy) používanými například u anginy pectoris, kde může dojít k výraznému poklesu krevního tlaku. U urologických indikací se navíc řeší i souběžné užívání alfa-blokátorů (léky na uvolnění svaloviny prostaty a močových cest), protože i ty tlak snižují.
Co si z toho má odnést laik
Pokud čekáte závěr, že vědci objevili „pilulku na všechno“, realita je mnohem střízlivější. Nejnovější data spíš ukazují, že se u lidí, kteří tyto léky dlouhodobě užívají, opakovaně objevuje nižší výskyt některých závažných diagnóz – hlavně kardiovaskulárních a možná i neurodegenerativních, tedy spojených s úbytkem nervových buněk.
Právě to je onen „bonus“, který lékaře překvapil. Lék původně spojovaný s erekcí v datech najednou vypadá jako něco, co souvisí i se zdravím cév, delší životností organismu a možná jednou i s prevencí některých forem demence. Zatím je ale férové říct jediné: signál je to slibný, ale jasnou odpověď přinesou až kvalitní randomizované kontrolované studie.
