Hlavní obsah
Sport

Tři tituly za čtyři roky. Proč Češky vládnou Wimbledonu

Foto: Patrik Kudláček / Midjourney AI

Česko zabralo pět finálových míst v šesti Wimbledonech a od roku 2023 získalo tři tituly. Není za tím tráva ani jedna zlatá generace, ale systém, který vychovává odlišné a komplexní hráčky.

Článek

Otevřete si přehled wimbledonských finále od pandemie a modré zkratky CZE začnou působit skoro jako tisková chyba. Karolína Plíšková hrála o titul v roce 2021. Markéta Vondroušová vyhrála v roce 2023, Barbora Krejčíková o rok později a v roce 2026 nastoupily do finále Linda Nosková s Karolínou Muchovou.

Za šest odehraných ročníků od zrušeného Wimbledonu 2020 tak české tenistky obsadily pět z dvanácti finálových míst. Nosková v sobotu porazila Muchovou 6:2, 5:7 a 6:3, takže Česko získalo třetí ženský titul během čtyř let. To už není šťastný los ani náhodně silný ročník, ale opakující se vzorec.

Nejjednodušší vysvětlení by znělo, že se české hráčky rodí s genem pro trávu. Má to jen drobnou vadu. V Česku se na trávě skoro nevyrůstá a jednotlivé šampionky hrají tak odlišně, že by je stejná tenisová továrna nikdy nevyrobila.

Tráva trestá každou půlvteřinu váhání

Na antuce můžete ustoupit dva metry za základní čáru, roztočit míč vysoko nad síť a trpělivě čekat na chybu, vzpomeňte na tenisovou legendu Rafaela Nadala, který zvítězil celkem čtrnáctkrát na dalším z turnajů velké čtyřky French Open. Tráva vám podobnou pohodlnost příliš dlouho netrpí. Míč zůstává níž, výměny se zkracují a hráčka musí rychleji poznat, kdy udeřit, kdy změnit rytmus a kdy vyrazit k síti.

Proto na ní nestačí jen tvrdý servis. Pomáhá rovný úder, nízký bekhendový čop, dobrý první krok, jistý volej a schopnost vzít míč brzy po odskoku.

Právě tím se české hráčky odlišují. Barbora Strýcová před turnajem vysvětlovala, že rovné údery Marie Bouzkové po trávě nepříjemně sjíždějí, zatímco Muchová umí servis, síť i čop. U Noskové vyzdvihla servis a postupně lepší pohyb na travnatém povrchu. Tři Češky přitom vyhrály tři ze šesti přípravných travnatých turnajů před Wimbledonem 2026: Bouzková Nottingham, Nosková Berlín a Muchová Bad Homburg.

Česká škola nevyrábí jenom kopie

Karolína Plíšková stavěla hru na servisu a čistých rovných úderech. Vondroušová jako levačka mění rotace a úhly. Krejčíková má díky deblové minulosti jistotu u sítě. Muchová hraje skoro každý úder, který tenisový trenér dokáže pojmenovat. Nosková přidává sílu, agresivní return a odvahu ukončit výměnu.

Společná není technická šablona. Společná je šířka výbavy.

Sama Nosková před finále řekla, že české hráčky vyrůstají podobným způsobem, ale každá je jiná. Za důležitou označila kreativitu, protože tráva dovoluje využít servis, voleje, čopy i změny rytmu. Reuters její slova spojil s českou tradicí pestré celodvorcové hry.

Tohle je podstatné. Mládežnický systém může vychovat armádu hráček, které umějí stejný forhend. Wimbledon však odhalí, zda dokážou řešit problémy. Na trávě se míč často odrazí jinak, soupeřka vás připraví o čas a naučený plán přestane fungovat.

Češky mívají v tašce plán B i C.

Skutečná továrna stojí na malých klubech

Česká výhoda nevychází z jedné akademie, která si v deseti letech vybere několik dětí a zbytek pošle domů. Základ tvoří síť místních klubů, trenérů a turnajů. Talenty vyrůstají na různých místech, brzy hrají soutěžní zápasy a ty nejlepší postupně přecházejí do silnějšího prostředí.

Analýza českého tenisového systému po vítězství Vondroušové popsala právě hustou síť skromnějších klubů, kvalitní trenéry, podporu talentů a velké množství juniorských turnajů. Výhoda není v nalezení jednoho zázračného dítěte. Systém drží ve hře širokou základnu dost dlouho na to, aby se talent stihl projevit.

Výsledky mládeže ukazují, že továrna na talenty stále běží. České dívky do 14 let získaly v roce 2024 třetí světový titul v řadě a pátý během sedmi ročníků. Mezinárodní tenisová federace tehdy psala o nepřetržité produkci českých talentů.

Tady se zázrak mění v obyčejnou statistiku. Čím více dobře vedených dívek hraje od mala těžké zápasy, tím vyšší je šance, že některá zvládne i druhý týden grandslamu.

Kvitová udělala ze snu normální plán

Talent potřebuje před očima důkaz, že cesta skutečně existuje. Česká hráčka nemusí wimbledonskou vítězku sledovat jen v televizi. Často ji potká v klubu, na reprezentačním srazu, při tréninku nebo ve společné šatně.

Petra Kvitová vyhrála Wimbledon v letech 2011 a 2014. Pro generaci za ní se titul přestal podobat výpravě na Měsíc. Předseda Českého tenisového svazu Jakub Kotrba po českém finále v roce 2026 řekl, že Kvitová ostatním ukázala, že česká hráčka může Wimbledon opravdu vyhrát. Ve stejném rozhovoru odmítl jednoduchou teorii o chybějících travnatých kurtech: rozhoduje celá výchova, příprava a trénink.

Úspěch se tím sám rozmnožuje. Jedna šampionka přitáhne děti, její spoluhráčky získají zkušenost z velkých zápasů a mladší generace přebírá standard, který by jinde vypadal troufale.

V české šatně je běžný.

Tajemství je také v počtu pokusů

Vyřazovací turnaj vždy obsahuje kus náhody. Rozhoduje los, zdravotní stav, déšť, několik míčů na čáře i to, zda se favoritka ráno probudí s jistou rukou. Jedna hvězda proto může vypadnout během dvou hodin.

Česko nesází jen na jednu.

Když neprojde Plíšková, může uspět Krejčíková. Když Krejčíková narazí ve stejné části pavouka na Muchovou, z druhé poloviny může vyrůst Nosková.

Široká skupina kvalitních hráček funguje jako více výherních losů v tombole, přičemž každý z těch losů umí porazit světovou jedničku.

Česká dominance tak mimo jiné plyne také z toho, že systém opakovaně posílá do Londýna dost různých kandidátek, jejichž hra se na trávě nerozpadne. V roce 2026 se tak hned dvě z nich potkaly až v posledním zápase.

Co si z českého modelu odnést

Poučení nespočívá v tom, že mají rodiče objednat dítěti drahý travnatý kemp. České výsledky ukazují skoro opačný princip. Hráčka potřebuje dostupný klub, dobrého trenéra, pravidelné zápasy, silné soupeřky a techniku, která jí dovolí reagovat na různé situace.

Předčasná specializace na jeden úder může přinést rychlé juniorské výsledky. Kompletní hra se však staví pomaleji. Je to podobné jako s učením cizího jazyka. Naučíte-li se nazpaměť deset vět, zvládnete hotelovou recepci. Jakmile vám recepční položí nečekanou otázku, rozhovor skončil.

České hráčky se učí mluvit komplexním tenisovým jazykem.

Tři české tituly za čtyři roky nejsou kouřem z náhodného ohňostroje. Jsou viditelnou špičkou práce, která začíná na obyčejném klubovém kurtu, pokračuje stovkami juniorských zápasů a končí hráčkou, jež se na centrkurtu nebojí změnit plán.

Česko Wimbledonu nevládne proto, že by mělo více trávy. Vládne mu proto, že své hráčky učí více způsobů, jak vyhrát.

P.S.

Díky, že jste dočetli až sem! Až příště otevřete seznam wimbledonských finalistek a znovu na vás vyskočí modrá zkratka CZE, vzpomeňte si na malé kluby, stovky juniorských zápasů a hráčky, které se nenaučily jen jeden vítězný úder. Na sportovních tématech mě baví hledat mechanismus, který se skrývá za výsledkovou tabulkou. Jestli vás článek posunul nebo vám český úspěch ukázal z jiné strany, budu rád za podporu. Pomůže mi psát další články, které vysvětlují, proč se velká vítězství nerodí až na centrkurtu. I malý příspěvek pomůže.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz