Článek
„Kalorie jsou prostě kalorie.“ Tahle věta pro mnohé funguje jako mantra i uklidnění. Slibuje totiž jednoduchý svět: pokud si pohlídáte energetický rozpočet, vaše tělo se bude chovat předvídatelně jako kalkulačka. Miliony lidí si proto v aplikacích úzkostlivě hlídají čísla, zatímco složení potravin berou jen jako nepodstatný detail.
Jenže právě v detailech se podle nejnovějších výzkumů skrývá pověstný ďábel. Průlomový a mimořádně přísně kontrolovaný experiment ukázal, že dvě stravy se zcela identickým počtem kalorií mohou v lidském těle spustit úplně jiné biologické děje – a to v horizontu pouhých několika týdnů.
Experiment, který nešlo „ošidit“: Stejná čísla, jiná realita
Vědci si pro svůj pokus vybrali skupinu zdravých mladých mužů a vytvořili podmínky, kterých v běžném životě prakticky nelze dosáhnout. Účastníci byli izolovaní a veškeré jídlo jim vědci připravovali na gram přesně. Tím eliminovali největší chybu nutričních studií: to, že lidé často podvádějí nebo si špatně pamatují, co snědli.
Design studie byl neúprosný. Každý dobrovolník si prošel oběma režimy. Několik týdnů jedl první verzi stravy, a po pauze přešel na druhou. Aby byl test skutečně férový, nešlo o banální souboj „salát versus burger“. Vědci u obou variant úzkostlivě hlídali poměr bílkovin, tuků i sacharidů. Dokonce vytvořili dvě podvarianty: jednu, která měla váhu udržovat, a druhou, která byla energeticky bohatší. Tím předem odzbrojili kritiky, kteří by výsledky chtěli shodit ze stolu s tím, že se testovaní „prostě jen přejídali“.
Výsledky však vědce zaskočily dřív, než stačili analyzovat hloubková data. U jedné verze jídelníčku začali muži bleskově přibírat na váze a jejich krevní obraz se začal měnit k horšímu. Typicky sledovaný poměr mezi LDL (takzvaným „špatným“ cholesterolem) a HDL (tím „hodným“) se nebezpečně vychýlil. A to není jen kosmetická vada v tabulce – mluvíme o klíčovém ukazateli rizika budoucího infarktu nebo mrtvice.
Když jídlo útočí na „mužství“: Hormonální bouře v přímém přenosu
Skutečné napětí ale přišlo ve chvíli, kdy se do analýzy zapojily hormonální testy a měření související s mužskou plodností. Výzkumníci sledovali koktejl hormonů, které řídí nejen, jak pálíme energii, ale i, jak tělo vyrábí spermie.
Změny byly u jedné ze skupin alarmující. Nejenže se zhoršila metabolická odezva těla, ale data ukázala i na pokles kvality spermatu, zejména jeho pohyblivosti. Nejde o to, že by se zdravý muž stal za tři týdny neplodným, ale je to jasný varovný signál. Strava totiž zasahuje do oblastí, které si většina mužů s rychlým občerstvením vůbec nespojuje.
V tu chvíli se nabízí otázka: Co bylo na těch dvou dietách tak propastně jiné, když kalorie i živiny na papíře vypadaly skoro stejně?
Pointa, kterou průmysl nerad slyší: Rozhodl stupeň zpracování
Rozdíl nespočíval v tom, kolik toho muži snědli, ale v tom, jak moc si s tím jídlem předtím pohrál potravinářský průmysl. Studie publikovaná v prestižním časopise Cell Metabolism totiž proti sobě postavila:
- Ultra-zpracované potraviny: Produkty plné emulgátorů, dochucovadel a průmyslových izolátů.
- Skutečné jídlo: Suroviny v jejich přirozené nebo jen minimálně upravené podobě.
U ultra-zpracované fáze tvořily tyto průmyslové výrobky zhruba tři čtvrtiny veškeré energie. Výsledek byl jednoznačný: i když muži jedli stejné množství kalorií jako v „přirozené“ fázi, jejich tělo v režimu ultra-zpracovaných potravin hromadilo tuk mnohem ochotněji.
Představte si své tělo jako metaforu motoru u auta. Dvě nádrže mohou mít stejný objem, ale kvalita paliva rozhodne, jak čistě motor běží. Ultra-zpracované jídlo je jako palivo plné nečistot – auto sice jede, ale motor se zanáší, přehřívá a dříve či později vypoví službu.
A je tu ještě jeden děsivý detail: vědci v tělech mužů na ultra-zpracované dietě zachytili zvýšené stopy ftalátů. Jde o chemické látky, které se používají ke změkčování plastů a do jídla se dostávají během agresivního průmyslového zpracování a z obalů. Právě ty mohou stát za zhoršenou plodností, protože v těle fungují jako takzvaní endokrinní disruptory – tedy „falešné hormony“, které pletou náš vlastní systém.
Co s tím? Tři kroky k „čistšímu“ systému
Z těchto výsledků neplyne, že musíte ode dneška žít jen na koříncích a salátu. Plyne z nich však, že se musíme naučit rozlišovat mezi jídlem a „potravinářskými produkty“. V listopadu 2025 vydal časopis The Lancet zásadní sérii článků, která potvrzuje, že vysoký podíl ultra-zpracovaných potravin je dlouhodobě spojen s civilizačními chorobami.
Jak se v těchto poznatcích orientovat v běžném životě? Zkuste tyto tři kroky:
- Pravidlo pěti složek: Podívejte se na etiketu. Pokud seznam složek připomíná protokol z chemické laboratoře a obsahuje názvy, které neumíte ani vyslovit, držíte v ruce ultra-zpracovaný produkt.
- Test „domácí kuchyně“: Zeptejte se sami sebe: „Šlo by tohle uvařit doma ze základních surovin?“ Pokud je odpověď ne (protože doma nemáte izolát sójové bílkoviny ani modifikovaný kukuřičný škrob), je to varovný signál.
- Systém NOVA jako kompas: Hledejte informace o klasifikaci NOVA. Ta dělí potraviny podle míry zpracování. Snažte se, aby základ vašeho košíku tvořily skupiny 1 a 2 (nezpracované a kulinářské přísady).
Pointa je jednoduchá, i když v dnešním světě nepohodlná: Tělo nečte etikety s kaloriemi. Tělo reaguje na komplexní informaci, kterou mu s jídlem posíláte. Pokud mu posíláte průmyslově rozložené a znovu složené náhražky, nemůžete se divit, že váš „vnitřní software“ začne hlásit chybu.
