Článek
Ještě než se podíváte na mapu ledovců, představte si, že právě teď běží poslední okno, kdy se dá „zachránit“ kus budoucnosti - a většina lidí ho prospí. Vědci ve studii publikované v časopise Science spočítali, že i kdyby se globální oteplování okamžitě zastavilo zhruba na dnešních 1,2 °C nad předindustriální úrovní, ledovce by dál ubývaly. Ne proto, že bychom škodili dál, ale kvůli setrvačnosti systému. Část ztrát je už „objednaná“ a teprve se doručí.
V dlouhém horizontu může zmizet asi 39 % ledovcové hmoty oproti roku 2020, což samo o sobě přidá víc než 10 centimetrů k hladině moří. V čem spočívá nepříjemný detail? Ve chvíli, kdy to bude vidět naplno, budou nejlevnější řešení dávno pryč.
Ledovce mají dlouhou paměť: proč tání pokračuje i bez dalšího oteplení
Studie publikovaná na konci května 2025 v časopise Science si položila zdánlivě jednoduchou otázku: kolik ledu už „nezachráníme“, i kdyby se globální teplota stabilizovala na dnešní úrovni. Tým jednadvaceti vědců, jehož součástí byli i experti z ETH Zürich (Švýcarský federální technologický institut v Curychu) použil osm modelů a sledoval vývoj více než 200 000 ledovců mimo Grónsko a Antarktidu v dlouhých časových horizontech - nejenom do roku 2100, ale po staletí a tisíciletí, dokud se ledovce nepřiblíží nové rovnováze.
Výsledek je tvrdý. I při stabilizaci teploty na dnešních zhruba 1,2 °C nad předindustriální úrovní by světové ledovce v dlouhém období přišly přibližně o 39 % své hmoty ve srovnání s rokem 2020. Autoři to přepočítávají i na hladinu moří: jde o příspěvek kolem 113 milimetrů globálního vzestupu oceánů.
Proč se to děje? Protože ledovce reagují pomalu. Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC popisuje, že se jejich „reakční doba“ pohybuje od let až po stovky let. Ledovec se sice neustále snaží přizpůsobit nové rovnováze mezi sněhem a táním, jeho tvar a objem se ale mění se zpožděním.
Dobře to vystihuje přirovnání z běžného života. Když brzdíte auto na zledovatělé silnici, část brzdné dráhy je daná setrvačností. Můžete šlápnout na brzdu okamžitě, a přesto ještě kus pojedete. U ledovců je tou „brzdou“ zastavení dalšího oteplování - a „dojezdovou dráhou“ tání, které už je v systému naprogramované.
Každá desetina stupně je jako ušetřená splátka: 1,5 °C versus 2,7 °C
Druhá část studie je překvapivě nadějná. Vědci ukazují, že rozdíl mezi světem, který udrží oteplení na 1,5 °C, a světem kráčejícím po trajektorii současných politik mířících zhruba k 2,7 °C do roku 2100, je propastný. Při 2,7 °C by v dlouhém období zůstalo jen asi 24 % dnešní ledovcové hmoty. Při 1,5 °C by se naopak mohlo zachovat přibližně 54 %. Jinými slovy: splnění cílů Pařížské dohody by uchovalo víc než dvojnásobek ledu oproti scénáři „jak to zatím vypadá“.
Ledovce však nejsou jen bílá zásobárna vody, ale i klimatický účetní deník. Když dnes snížíme emise, minulost nezměníme. Rozhodneme ale o budoucích „úrocích“. A právě u ledovců jsou tyto úroky vidět velmi přímo. Rozdíl mezi 1,5 °C a 2,7 °C není estetická drobnost, ale fyzická realita. Jde o to, zda v krajině zůstanou celé horské systémy s ledem, nebo jen malé ostrůvky ve stínu nejvyšších štítů.
Co to znamená pro lidi: moře, voda a rizika, která přicházejí po etapách
Možná si říkáte, že 113 milimetrů navíc na hladině moří zní zanedbatelně. Jenže moře nestoupá „rovnoměrně a bez následků“. I malé zvýšení základní hladiny zesiluje dopady bouří, eroze a přílivových vln, protože voda startuje z vyššího schodu.
A ledovce už teď mizí rychle. Komunitní odhad GlaMBIE (Glacier Mass Balance Intercomparison Exercise) uvádí, že mezi roky 2000 a 2023 ztratily ledovce celkem 6 542 miliard tun ledu a přidaly asi 18 milimetrů k růstu mořské hladiny. Průměrně to bylo 273 miliard tun ročně a tempo tání se zrychlilo zhruba o třetinu mezi první a druhou polovinou období.
Druhá rovina se týká vody pro pevninu. OSN připomíná, že ledovce drží přibližně 69 % světové sladké vody a fungují jako „vodárenské věže“, které pomáhají vyrovnávat průtoky řek. Pro běžného člověka to může znít vzdáleně, ale logika je jednoduchá. Nejprve přijde fáze „víc vody“, protože led taje rychleji. Pak nastane zlom: ledovec zmenší svůj rezervoár a v suchých obdobích začne vody ubývat. Je to jako rozpouštět kostku ledu ve džbánu. Chvíli máte vody víc, ale kostka se zmenšuje a jednou už nepřidá ani kapku.
Třetí rovina jsou rizika v horách. Ubývající led odkrývá nestabilní svahy, mění vznik a velikost ledovcových jezer a zvyšuje pravděpodobnost sesuvů či náhlých povodní z protržených hrází. Promění se i turistika. Místa, která dnes lákají na led a sníh, se mohou během jedné generace změnit v holé skály, a s tím se promění i místní ekonomika.
Pokud si z celé studie máte odnést jednu věc, pak tuto. Část ztrát už je „na cestě“, ale rozsah budoucích ztrát zůstává otevřený. Ledovce nám tím posílají překvapivě lidskou zprávu: minulost vrátit nelze, ale budoucnost se ještě dá výrazně zlepšit. A možná je tohle nejpřesnější měřítko naděje - ne slib, že ledovce zůstanou stejné, ale jistota, že každá ušetřená desetina stupně rozhoduje o tom, kolik z nich vůbec přežije.
