Článek
„Zásada sebeurčení byla obrácena naruby. Otázku třímilionové menšiny německé v Československu řešilo direktorium čtyř mocností vytvořením nové milionové české menšiny v Německu,“ znělo v rozhlasu na podzim 1938, kdy muselo Československo podstoupit Německu pohraničí. Češi se však v té chvíli dostali do podobné situace, do které vsadili Němce při vzniku nového státu Čechů a Slováků.
Němců bylo v nově vzniklém Československu celých 23,3 %, ale podle Čechů nárok na sebeurčení neměli. A tak je jednoduše obešli a mnohem rovnoprávnější postavení získali Slováci, kterých přitom bylo jen 14,5 %. Takové jednání bylo vše, jen ne férové. A ani nám se později nelíbilo, když z nás někdo dělal ve vlastní zemi cizince.
Československý stát řešil nespokojenost Němců armádou
Němci se proto logicky stavěli na odpor a snažili se odtrhnout. Československá vláda to vyřešila tím, že pohraničí postupně obsadila vojensky. Německý odpor byl přitom v naprosté většině pokojný a projevoval se jen demonstracemi a generální stávkou německého obyvatelstva.
Demonstrace probíhaly 4. března 1919 například v Kadani, Liberci nebo Moravské Třebové, ale byly krvavě potlačeny československou armádou. Při zákroku zahynulo celkem 54 německých obyvatel včetně žen a dětí, dalších 84 bylo zraněno. Nechtěli přitom o nic více, než Češi - jen vlastní stát, kde nebudou utlačováni.
Znevýhodňování a provokace byly běžnou praxí
Když Češi a Slováci přinutili nezanedbatelný počet lidí německé národnosti ke sdílení jednoho státu, byl by nasnadě přátelštější přístup. Docházelo však ke zbytečným „naschválům“. Například v oblastech, kde bylo Němců méně než 20 %, se úřady i přesto, že dříve běžně vyřizovaly podání v němčině, najednou tvářily, že němčině nerozumí. Pošta zase někdy vracela zpět zásilky poslané do etnicky českých obcí, pokud byly v adrese německé názvy, například „Pilsen“ místo „Plzeň“.
Němci byli znevýhodněni také při pozemkové reformě, kdy byly majetky zpravidla německých velkostatkářů přerozděleny mezi venkovské obyvatelstvo či družstva náležející většinově k československému národu. Nejhorší situace nastala po vypuknutí ekonomické krize, kdy byly u státních zakázek zvýhodňovány české firmy.
Právě to bývá považováno za vrchol radikalizace sudetských Němců žijících v Československu. Němci se sice oproti menšinám v jiných zemích měli relativně dobře, ale je potřeba brát v potaz, že nikde jinde neměli tak vysoký národnostní podíl. Zdánlivě nevinné provokace, znevýhodňování a nakonec i silné propagandistické tlaky z nacistického Německa vedly k podpoře Sudetoněmecké strany v čele s Konradem Henleinem.
Nespokojení Němci lehce podlehli propagandě
Hitlerovy řeči o „nevýslovném utrpení“ sudetských Němců byly zcela přehnané a smyšlené. Nikdy by ale nepadly na úrodnou půdu, pokud bychom v prvorepublikovém Československu Němci byli spokojení a cítili by se jako rovnocenní partneři. V počátcích existence první republiky se jejímu uznání všichni Němci nebránili a ozývaly se početné hlasy na její podporu.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/nemci-v-ceskoslovensku-museli-snest-postaveni-mensiny-jinde-se-ale-meli-mnohem-hur-75815
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/nemecka-mensina-ceskolsvensko-sudety-mnichovska-dohoda_2311031039_epo
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/vznik-ceskoslovenska-masaryk-stefanik-cesi-slovaci-narod_2310291828_aur
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C3%A1tn%C3%ADk_ob%C4%9Btem_kada%C5%88sk%C3%A9ho_incidentu