Článek
Vroucí olej i jed v jídle
Nacističtí lékaři, mezi které patřil i známý „Doktor Smrt“ neboli osvětimský lékař Josef Mengele, se ve svých experimentech zaměřili hned na několik faktorů, které podrobně zkoumali. Velmi známé byly například pokusy, kdy byli vězni vystaveni extrémně nízkým teplotám, byli ponořeny do ledové vody nebo naopak potopeni do vroucí vody či oleje.
V rámci experimentů byly na vězních zkoušeny i bojové plyny, například Yperit, jehož následkem došlo u obětí k silným popáleninám. Experimentovali také s bakteriemi, viry a dalšími patogeny. Do těla obětí také zašívali špinavé kusy látky, sypali do nich sklo či vězňům do jídla přisypávali jed a následně zkoumali, jaké účinky to má na lidský organismus.
Děti určené k experimentům v táboře Auschwitz
Výzkumy odporovaly vědeckým zásadám
Všechny experimenty na lidech byly prováděny bez souhlasu pacientů, kteří se tak stali jejich oběťmi. Lékaři je také často prováděli bez přesného vědeckého zkoumání a pečlivého zapisování, takže z dnešního hlediska jsou tyto „výzkumy“ neplatné. Obecně také platí, že i kdyby tyto experimenty přinesly nějaké vědecké poznatky, díky jejich neetické povaze je nelze použít v moderní medicíně. Někteří lékaři, jako byl Sigmund Rascher, si naopak vedli pečlivé deníky o podchlazení těl a do měřících tabulek si zapisovali teplotu vody, klesající teplotu lidského těla a přesný čas, kdy člověk zemřel.
V případě zmíněných bojových plynů se zkoušelo, jaké popáleniny zanechají na lidské kůži a lékaři se dále snažili efektivně tyto popáleniny léčit. To nacistům pomohlo ve válečné medicíně, protože se lékařům opravdu podařila zjistit efektivní kombinace léků na rychlé zacelení popálenin. Na podobném principu odhalili také nové léky a nové možnosti léčby v souvislosti s bakteriemi a viry. Využity byly také poznatky z nacistického výzkumu o účinnosti fosgenového plynu. Strašné utrpení lidí za to ale rozhodně nestálo.
Vypreparované lidské orgány v táboře Buchenwald
Mučení vydávané za vědu
Mnoho experimentů bylo doslova mučením lidí, což dokládají i četné amputace a chirurgické zákroky bez anestezie při plném vědomí pacientů. Běžné byly pokusy i na těhotných ženách, kterým byly plody násilně vyříznuty z břicha a zkoumalo se na nich, jak dlouho dokážou přežít bez matky. Sešívání či odřezávání dvojčat, sterilizace lidí, transfuze krve, píchání inkoustu do oční bulky či prodlužování kostí u liliputů už ale opravdu hraničí s něčím, co by se v moderní medicíně v žádném případě nemělo objevit. Na druhé straně ale stále stojí fakt, že i přes tyto hrůzy získali nacističtí lékaři další poznatky o lidském těle.
Po druhé světové válce skončilo 29 nacistických lékařů, kteří kdysi odpřisáhli Hippokratovu přísahu, na lavici obžalovaných v rámci Norimberských procesů. Většina z nich neprojevila žádnou lítost nad tím, že se podíleli na výše uvedených experimentech. Sedm z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, zbytek dostal pár let ve vězení.
Zdroje:
