Článek
České stavební i jiné předpisy nepatří k právě jednoduchým, takže nějaký ten problém se dá najít v naprosté většině projektů. Tím nemyslím oprávněné zájmy lidí, kterým by se kvůli nové výstavbě snížila hodnota majetku nebo zásadně zhoršily životní podmínky. Tím myslím ty, kterým vadí úplně všechno, a svým sobectvím komplikují život nejen nejbližším lidem v okolí svého bydliště, ale často i celému městu.
Fenomén NIMBY
Pojem NIMBY se poprvé objevil v souvislosti s výstavbou jaderných elektráren v USA zhruba před 50 lety. Byl zaveden k označení těch, kteří sice obecně souhlasí s nějakými stavbami, ať už soukromými nebo veřejně prospěšnými, ve svém městě či obci, ale ne na svém pozemku či v jeho okolí. NIMBY je totiž zkratkou anglického „Not in My Backyard“, tedy „ne na mém dvorku“.
S tímto trendem se nyní často setkáváme i u nás. „Nová gigafactory? Super projekt, přinese lidem práci a je to moderní. Tady? No to ani náhodou, tady by to zničilo přírodu, tradice, můj výhled, jezdila by sem auta, a by se tu objevili nějací cizinci jako dělníci. To nedopustím.“ Tak zhruba reaguje člověk podléhající fenoménu NIMBY. Někdy jde o důchodce s dostatkem volného času, jindy mladého právníka či maminky na mateřské dovolené s talentem hledat si informace na internetu.
Společným znakem je pro ně zaťatost, s kterou hledají spojence. Jsou schopni zorganizovat petici nebo dokonce vyvolat místní referendum. Na to mají samozřejmě právo, pokud by se opravdu jednalo o omezení jejich práv. Bohužel, velmi často se jedná o odpůrce, kteří nesouhlasí s absolutně žádným projektem.
Podobná gigafactory s tisíci novými pracovními místy se má začít stavět například v Dolní Lutyni. Obyvatelé ji ale v referendu nepochopitelně odmítli.
Jinde trpí? No a? My protestujeme!
Obyvatelé jižní části Prahy i obcí dál směrem na jihovýchod by mohli vyprávět. Pokračování Pražského okruhu v úseku 511, tedy mezi dálnicí D1 a Běchovicemi, by ulevilo třeba obyvatelům Spořilova, kudy dnes denně projíždějí tisíce kamionů. A když se nepráší do bytů na Spořilově, odnášejí to obyvatelé Říčan a dalších menších obcí. Sice tam je na mnoha místech zákaz průjezdu vozidel nad 12 tun, protože místní mosty na to nejsou stavěné, ale policisté nemohou být všude, takže to řidiči kamionů vesele porušují. A proč Pražský okruh pořád ještě tenhle úsek nemá? Protože si jinde postavili hlavu, a to i na místech, která zmíněným úsekem dotčená nejsou.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl k tomu pro Český rozhlas uvedl: „A důvod, proč protesty podávají, je, že se snaží brzdit stavbu. Podle mého názoru to jsou obce na severním a severovýchodním okraji Prahy, kterých se bude týkat linie poslední části okruhu. Říkají si, že čím déle zablokují jihovýchodní část, tím později, nebo možná nikdy se bude stavět u nich. Z lidského pohledu je to sobecké, nechávají za sebe trpět jiné.“
Moje známá v Říčanech přestala doma umývat okna. Je to zbytečné, protože už hodinu po umytí vypadají stejně jako před ním. Praskliny ve zdech díky permanentnímu proudu aut ve dne v noci už ani nekomentuje. Úsek měl stát už před mnoha lety, ale stále ještě se ani nezačalo stavět. Hlavně, že jinde jsou v pohodě.
Dostavba pražského okruhu je stále v nedohlednu. A to také kvůli nekonečným protestům jednotlivců i organizací.
Eko aktivisté bojují za vše, jen ne za lidi
U nás mají velmi špatnou pověst i některé ekologické organizace, které jsou schopné blokovat cokoli a kdekoli, kvůli jedné rostlině, jednomu ptáku či jinému zvířeti. Chápu lásku k přírodě, ale lidé snad nejsou její součástí? Kdo má právo nutit třeba maminky s dětmi dýchat den za dnem emise z aut, když jdou domů ze školy jen proto, aby náhodou neutrpěl nějaký brouček? Opravdu ho nejde někam přesunout či to vyřešit jinak?
Specifické je i to, že tyto organizace protestují například při výstavbě dálnic i tam, kde nikdo z jejich členů nežije. V podstatě mluví do života lidem, s nimiž nemají nic společného ve jménu svého „svatého“ poslání. Trpí tím často nejen místní, ale i ekonomika. Bez kompletní infrastruktury přicházíme o zahraniční investice, pracovní místa i budoucí prosperitu. Bez toho všeho ale přírodu ani pohodlí lidí bránit nepůjde. Některé ekologické organizace se tak na blokování a zdržování specializují. Místo pozitivních aktivit k ochraně přírody jen destruktivně negují. A využívají každé dostupné právní kličky ke škodě nás všech.
Celou řadu staveb blokuje například spolek Děti Země. Například stavbu dálnice D49 nebo D48.
Sobecké zájmy
Příkladů sobeckých zájmů je ale mnohem víc než jen Pražský okruh, a to z celé republiky. Například obchvat Olbramovic, kde ve špičce prostě nešlo přejít z jedné strany obce na druhou kvůli nekonečné frontě aut, zdržovala mimo jiné firma Imoba, kterému patří nedaleké Čapí hnízdo. Nejde ale jen o stavby. Lidem třeba vadí, že na letišti, u kterého si postavili dům, létají letadla. Přijde vám to absurdní? Ale děje se to nejen v Praze, ale třeba i v Pardubicích, kde je letů skutečně jen pár denně.
Někteří spoluobčané by asi udělali nejlépe, kdyby se odstěhovali do hlubokého lesa, kde by je nikdo nerušil. Ale to by si zase stěžovali, že to mají daleko na nákupy a že jim chodí do oken koukat srnky. Důvod by si našli vždycky.
Zdroje:
