Článek
V 50. letech 20. století v Československu vládnul ten nejtvrdší komunismus stalinistického typu. Kromě politických procesů, šibenic, pracovních lágrů a všudypřítomných špiclů s ním byla nedílně spojena i propagandistická masírka. A právě tehdy, v roce 1952, vznikla i vánoční pohádka Pyšná princezna od režiséra Bořivoje Zemana.
Propaganda i o Vánocích
Kdo by si myslel, že si komunisté odpustí svůj chorobný náhled na svět alespoň ve vánoční pohádce, spletl by se. Ačkoliv je i dnes Pyšná princezna skoro posvátná, jedná se plnohodnotný produkt stalinismu. Vznikla sice na motivy pohádky Potrestaná pýcha od Boženy Němcové, ale po přidání několika detailů vznikl prorežimní brak, ostře se vymezující proti šlechtě a bohatým. Tedy proti nepřátelům tehdejšího režimu.
Proradné kapitalisty, jakožto i celý Západ, symbolizuje Půlnoční království. V této pomyslné říši zla obyčejný lid trpí pod vládou královských rádců a výběrčích daní. Ti v pohádce Pyšná princezna jen komplikují život obyčejnému lidu, vykořisťují jej a zneužívají.
Politicky prověření byli i někteří herci. Například Stanislav Neumann v roli krále Půlnočního království. Byl přesvědčeným komunistou a v dobách normalizace kádroval při stranických prověrkách.
Skrytá sdělení jsou promyšlena do detailů
Oslavován je samozřejmě prostý dělnický lid. A kdo z lidí by nechtěl pracovat, se zlou se potázal. Například Švec, který nepracoval a dostal za to výprask. I když v Pyšné princezně zůstal alespoň mýtus dobrého a spravedlivého krále, ani tady nejde o náhodu nebo zapomenutý vzorec z pohádek natočených v době svobody.
Král Miroslav v tomto případě představuje dobrého komunistického vládce, který ví, co je dobré a kterému se pracující lid nakonec poddá. Jako panovník se navíc snad více než vládnutí věnuje práci, což je úplně zcestné. Taková představa o panování se může opravdu zrodit jen ve scénáři z dob socialismu. Smutný kontext doby 50. let a ideologii tehdy vládnoucí strany pak dokresluje scéna s pálením obrazů za slov krále Miroslava „Tyhle spalte, neříkají pravdu, nejsou k ničemu…“
Pohádka poplatná době
Pohádka Pyšná princezna je pomníkem doby, ve které vznikala. Koncem roku 1952 visely po republice plakáty s hesly jako „Naší vesnicí americký agent neprojde“ nebo „Chraňte svoje JZD před západními imperialisty“. Politické represe dosáhly svého vrcholu a na popud Stalina byl zinscenován proces s Rudolfem Slánským. Snad tedy ani nejde čekat, že by tehdejší režim dovolil vypustit něco, co by neneslo požadované politické sdělení.
Při výrobě veškerých filmů se tehdy požadovala výchova nového socialistického člověka, budovatelské nadšení a také ideovost a stranickost. Ani přes kvalitní herecké výkony Aleny Vránové nebo Vladimíra Ráže se proto Pyšná princezna příliš neliší od pověstného filmového snímku Anna proletářka. V obou případech jde o agitaci, jen v tom prvním případě alespoň skrytou. Pokud se přesto rozhodnete Pyšnou princeznu v dnešní době sledovat, je dobré si dobový význam některých scén alespoň uvědomovat.
Další zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Neumann_(herec)
https://www.csfd.cz/film/10094-pysna-princezna/prehled/
