Článek
Komunistický režim osvobození Rudou armádou značně glorifikoval a její zločiny zamlčoval. Dnes, když můžeme objektivně posoudit historické události bez vlivu rudé propagandy, vyznívá takzvané osvobození Sověty velmi kontroverzně. Pohled na vojáky Rudé armády coby hrdiny a nositele dobra lze označit za mýtus. Ve skutečnosti zde totiž kromě bojů také kradli, znásilňovali a vraždili. V těchto dnech také probíhaly tvrdé boje mezi nacisty a českými povstalci spolu s vlasovci v Praze. Ti si museli proti fašismu pomoci sami.
Lži a propaganda za minulého režimu
Komunisté si byli patřičně vědomi toho, že soudruhům v Moskvě je třeba projevovat náležitou vděčnost. My už však takovou vděčnost cítit nemusíme, když si uvědomíme, že si nás Sovětský svaz pouze podrobil a pomohl zde instalovat rudou diktaturu.
Rudá armáda se navíc na území Československa chovala doslova jako zvěř. Výjimkou nebyly i krádeže, rabování, masové znásilňování i vraždy. Některé sovětské ozbrojené složky si uzurpovaly práva, která jim jednoznačně nepříslušela. K obvyklému koloritu patřily i popravy bez soudu a odvlékání do sibiřských gulagů.
Navíc zásluhy na porážce nacistů nelze přiznat bezvýhradně příslušníkům Rudé armády. Zapomíná se na úlohu jednotek západních spojenců a také vlasovců. Ti se přesněji oficiálně nazývali Ruská osvobozenecká armáda. Označení vlasovci pochází podle jména jejich velitele, generála Andreje Andrejeviče Vlasova.
Prahu osvobodili především povstalci a vlasovci
Nejvíce patrné je přeceňování role Rudé armády v otázce osvobození Prahy. Sověti totiž přijeli do svobodného města. O porážku nacistů se zde zasloužili především povstalci. Extrémně důležitou roli hráli také již zmiňovaní vlasovci, kteří doslova odvrátili katastrofu. Proti zkušeným jednotkám SS pak nestáli už jen povstalci s puškami a improvizovanou výzbrojí, ale vycvičená armáda s tanky a dělostřelectvem.
Rozhodně tak neplatí výklady komunistické historiografie, že právě Rudá armáda zachránila Prahu před totálním zničením. Vlasovci do metropole přišli prokazatelně už 7. května, tedy před Rudou armádou. Češi v této době coby osvoboditele navíc na celé řadě míst už s nadšením vítali Američany. Ti se nacházeli už den po vypuknutí Pražského povstání v roce 1945 v Plzni. Původně přitom neměli na československé území vůbec vstoupit. Pomalý postup Rudé armády však změnil situaci.
Prahu mohli osvobodit Američané
Americká třetí armáda generála Pattona postupovala Německem směrem na jih, kde měla zpacifikovat očekávané sídlo tvrdého odporu v horách – takzvanou Alpskou pevnost. Začalo být ale stále zřetelnější, že další postup bude rychlý. Následně začal britský premiér Winston Churchill a generál Patton naléhat na vrchního velitele západních spojenců generála Dwighta D. Eisenhowera, aby nařídil postup na Prahu.
Sověti však tuto možnost rázně odmítli. O tuto válečnou kořist přeci nemohli přijít a uvědomovali si také politický význam hlavního města. Stalin totiž už v té době počítal s instalací komunismu do zemí obsazených Rudou armádou. Američané tedy museli zůstat na demarkační linii a rudoarmějci do Prahy dorazili až 9. května. To ale už bylo město svobodné.
Cesta ke komunistickému útlaku
Kapitola obsazení Československa Rudou armádou rozhodně zásadním milníkem našich dějin, nikoliv však radostným. Československo se sice podařilo zbavit nacistické poroby, kterou ale nahradila poroba Sovětská. Poválečné dění otevřelo cestu k okupaci a faktickému dobytí Československa, v němž se začal rozmáhat výrazný vliv sovětského systému.
Rudá armáda jednoduše nepřinesla demokracii ani svobodu. Proto je trochu zavádějící mluvit o obsazení Československa rudoarmějci jako o osvobození. Odkloníme-li se od tradiční komunistické interpretace těchto událostí v duchu oslavných ód na Sovětský svaz, musíme připustit, že prakticky jen jedna diktatura byla nahrazena jinou. A dnes se můžeme jen dohadovat, jakým způsobem by na našem území vývoj pokračoval, pokud by dominantní roli sehrála místo armády sovětské sehrála ta americká. Jistě bychom mohli mít větší šanci na například rakouský vývoj.
Na sovětském osvobození není co oslavovat
Namísto toho se Československo dostalo na další půl století do područí zločinného komunistického režimu. Vláda KSČ za sebou zanechala rozkradené majetky i rozbitou společnost. Mnozí se z uvažování zaslepeného socialistickou rétorikou odmítají vzpamatovat dosud. Jedno je tedy jasné - k těchto květnových dnech je na místě oslavovat konec nacistické okupace, ale ne roli Rudé armády.
Zdroje: