Článek
Je nesporné, že Sovětský svaz se významnou měrou přičinil k porážce nacismu. Otázka však zní jinak, a to jestli máme být SSSR opravdu za něco vděční? Zda náhodou nebylo celé osvobození jen posunem z bláta do louže. Jednu totalitu totiž nahradila jiná a osvobozoval nás někdo, kdo válku spolu s Hitlerem rozpoutal a jehož režim měl na svědomí podobný počet mrtvých.
Důležité je posuzovat Sovětský svaz v kontextu dějin
Komunisté a také současné Rusko rádi zamlčují zejména první fázi druhé světové války, která začala ještě před útokem na Sovětský svaz. Tehdy bylo vše úplně jinak, než v časech bojů na ruské frontě. Hitler se Stalinem působili jako nerozluční přátelé, rozdělili si mezi sebe území Polska a ze SSSR mířily do Německa miliony tun nerostných surovin. Tisíce a miliony obětí obou těchto režimů ani jedné straně nevadily.
Změna přišla až v roce 1941, kdy Hitler nečekaně otočil a Sovětský svaz vojensky napadl. A právě zde pro Sovětský svaz, respektive i nástupnické Rusko, začíná druhá světová válka. Jen jí neříkají světová, ale Velká vlastenecká. Tento termín má zdůrazňovat národní a obranný charakter konfliktu. Stalinovi tedy šlo o obranu svého režimu, nikoliv o porážku nacismu a šíření svobody ve světě.
Pakt Ribbentrop–Molotov stvrdil spojenectví mezi Stalinem a Hitlerem. Dokazuje to, že šlo o naprosto stejně zločinné režimy.
Příležitost k šíření totality
Z boje o vlastní existenci se postupně vyvinula výborná příležitost, jak rozšířit svou moc a hlavně komunistický režim po světě. Když tedy Sověti vyhnali Němce ze svého území, začalo jejich dobyvačné tažení do Evropy. Porážka nacismu byla pro SSSR pouze druhotná a měla být pomstou za velký podraz z roku 1941. Hlavním cílem bylo ovládnutí co největšího území.
Na Sověty dobytém území pak začali být političtí oponenti likvidování stejně důkladně jako v nacistickém Německu. Byli buď rovnou vražděni, nebo odvlékáni na nucené práce do gulagů. Sovětské záměry brzy poznali i polští partyzáni ve Varšavě, jejichž povstání nechal Stalin záměrně potlačit, aby se zbavil budoucí demokratické opozice. Tanky Rudé armády stály v klíčových chvílích na dohled od Varšavy a čekaly jen na to, až nacisté povstání utopí v krvi.
Stalin nacistům nechal volnou ruku, aby potlačili Varšavské povstání. O svobodu mu totiž nikdy nešlo.
Sovětských vojáků se lidé mnohdy báli více než nacistů
Řadoví vojáci Rudé armády bezesporu projevili v boji proti nacistům velké hrdinství. Chování k civilistům však jejich silnou stránkou nebylo. Přesvědčili se o tom obyvatelé všech zemí na západ od SSSR, včetně Československa. Kromě hodinek, jízdních kol nebo šperků si Sověti nejvíce cenili ženy. Mimo krádeží tak bylo na denním pořádku i brutální a často skupinové znásilňování. Ušetřeny nebyly ani neplnoleté dívky.
Další oblíbenou kratochvílí rudoarmějců byl samozřejmě alkohol. Nebo spíše všechno, co teklo a alespoň vzdáleně připomínalo líh. Pokud se někdo v tomto bezpráví snažil sovětům zabránit, skončil často s kulkou v hlavě. Co na tom, že pachatelé byli důstojníky nezřídka trestáni stejně krutě. Utrpení jejich obětí to už zpět nevrátilo.
Často se zmiňuje také mimořádně velký počet padlých sovětských vojáků. To je ale kromě náročnosti bojů způsobeno i jejich stylem, kdy se podle doktríny Rudé armády na padlé nehledělo. Lidský život neměl pro politruky žádnou cenu a jediná taktika byla: „nás mnoho“. Sovětští generálové bezmyšlenkovitě vrhali síly na frontu, kde měla rozhodnout masivní přesila. Mnohonásobně vyšší počet padlých byl očekávaným výsledkem této taktiky a Stalinovi to nijak nevadilo.
Část lidí příchod Rudé armády oslavovala, jiní ale zažívali nevýslovné utrpení. Zejména znásilňované ženy. Jejich otřesné zkušenosti s rudoarmějci byly záměrně zametány pod koberec.
Ve skutečnosti Rudá armáda šířila komunismus
Kromě toho, že necivilizovaní sovětští vojáci terorizovali civilní obyvatelstvo, bojovali také za špatnou stranu. Bojovat za Rudou armádu totiž znamenalo boj za bolševický režim. Také díky tomu se tak snadno uchytily komunistické diktatury v zemích východního bloku.
Na otázku, jestli Sovětům máme být vděční, existuje jednoduchá odpověď. Vděk je na místě za zbavení nacistické nadvlády. Osvobození se však jejich příchodu na Československé území říkat nedá. Svobodu totiž nepřinesli. Naopak zde vraždili, znásilňovali a loupili. Jako bonus nás ještě uvrhli na dlouhá léta do komunistického marasmu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_Ribbentrop%E2%80%93Molotov
https://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1avsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rud%C3%A1_arm%C3%A1da
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/prisli-hledali-devuchy-nelidske-nehrdinske-ciny-viteznych-rudoarmejcu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_vlasteneck%C3%A1_v%C3%A1lka_(pojem)
