Článek
Žijeme v době extrémů. Zatímco část mužů se chová zženštile, u jiných se zase projevuje jejich mužství daleko víc, než je považováno za standardní a vhodné. Problém nastane, pokud se muž ocitne v prostředí, kterému začne diktovat tu jedinou správnou formu maskulinity.
Co je to toxická maskulinita
Pro pojem toxická maskulinita existuje více definic. Není chybou chovat se jako muž, ale někteří muži mohou pociťovat až extrémní tlak svého okolí, aby se chovali způsobem, který je škodlivý. U toxické maskulinity se obvykle vyskytují tři základní složky, a to tvrdost, antifeminita a moc.
Tvrdost je definována jako nutnost být fyzicky silný, neprojevovat své emoce a chovat se agresivně. Antifeminita je tendence se od žen co nejvíce odlišovat a být s nimi co nejméně spojován. K tomu patří i odmítání žádosti o pomoc a vyjadřování emocí. Moc a snaha získat pozici, buď společensky nebo finančně, se bere jako samozřejmost, aby muž mohl získat respekt jiných lidí.
Feminismus bojuje proti nerovnosti mužů a žen, které jsou způsobeny patriarchálním uspořádáním společnosti, založeným na genderových stereotypech a rolích. Proto některým mužům tolik vadí.
Projev slabosti by měla být u muže přirozená věc
Tělo je pro takového muže jako stroj, projevy slabosti, nebo dokonce návštěva lékaře, jsou brány jako nepatřičnost. Cvičit by měl, i když je třeba zraněný nebo nemocný. Běžné je také rizikové chování – nadměrné užívání alkoholu a tabáku, odmítání zeleniny a zdravé stravy… Jsou také tolerantní k těm, co se chovají stejně či podobně.
Stejně macešsky se muž projevující toxickou maskulinitu chová i ke svému duševnímu zdraví. Psychické problémy jsou považovány za slabost. Požádat o terapeutickou pomoc je pro něj nemyslitelné. Chlapci, kteří se nechovají dostatečně „mužně“ se ve škole často stávají cílem posměchu nebo šikany. Terčem obtěžování jsou také mladí muži s nevyhraněnou genderovou orientací a homosexuálové. Správný muž má být agresivní, silný a heterosexuální.
Jedinci, kteří sami sebe považují za více maskulinní s velkou pravděpodobností nepřijdou na pomoc někomu, kdo je napaden, a to včetně sexuálního napadení. Raději nijak nezasáhnou, aby neohrozili svou pověst tradičního muže.
Typický muž by měl být podle aktuálních stereotypů silný, svalnatý a heterosexuální gentleman. Realita je však zcela jiná a tyto stereotypy je potřeba bořit.
Jak vypadá toxická maskulinita v reálném životě
Typickým příkladem je přesvědčování malých chlapců, že muži nepláčou, přičemž jsou nuceni se zocelovat, aby neplakali. Otcové s toxickým chováním svým synům odpírají i návštěvu u odborníka, pokud má problémy. Pokud syn takové výchově podlehne, často šikanuje jiné chlapce, kteří podle něj nejsou dost mužští. Třeba kluky, které nebaví fotbal ani MMA, čeká zesměšňování, případně i fyzické napadání.
Toxičtí muži mají tendenci ovládat ve vztahu svou partnerku, včetně výběru lidí, s nimiž se smí stýkat, a oblečení, které smí nosit. Takoví muži se bojí dát před partnerkou najevo jakoukoli slabost. Velmi striktně také vyžadují od žen věrnost, i když u mužů jim nevěra nevadí. O nevěrných ženách pak mluví velmi vulgárně. Pavel Houdek k tomu v Deníku N. napsal: „Takový postoj se logicky promítá i do tolerance sexuálního obtěžování, zlehčování znásilnění atd. Vtipy a sexuální narážky na ženy jsou neškodné a vlastně fajn, protože kluci jsou přeci takoví… Jací? Agresivní a dobyvační. Tak se těm vtipům pěkně společně zasmějeme.“
Problém nastane, pokud žena není slabá a podřízená muži. Silné a samostatné ženy jsou pro „chlapáky“ postrach. Žena přeci patří do kuchyně a do postele, pokud je dostatečně hezká, aby si ji „muž“ všiml.
Společnost se musí posunout dál
Toxicky maskulinní muži spotřebují veškerou energii sami na sebe, nemají ani soucit ani snahu pomáhat komukoliv jinému. Tolerování násilí, zesměšňování všech, kteří se chovají jinak, a snaha vrátit svět do doby, kdy ženy neměly žádná práva, k ničemu pozitivnímu nevedou. Žijeme ve 21. století, kde už patriarchální společnost nemá místo.
Zdroje:
