Článek
Sudetští Němci jsou spojeni s jedním z nejkontroverznějších období českých dějin. Po druhé světové válce Češi donutili miliony Němců opustit domovy, přičemž jim byl ukraden téměř všechen majetek a desetitisíce jich byly bez soudu zavražděny.
Místo spravedlivé odplaty viníkům zločinů z válečných dob jsme dali přednost jednoduchému řešení - rozsévání zloby kolektivní vinou. Nebylo nic zvláštního, když byl německý žid nejdříve perzekvován nacisty a poté zase Čechy. Poválečná odplata přerostla v odpornou nenávist a odplatu vůči celému německému národu. Za tyto činy bychom měli přebrat odpovědnost a navrátit tak vše co bylo zabaveno. Tak jako jsme navrátili část majetku šlechtě a církvím. Protože krádež nepřestane být krádeží, dokud nejsou ukradené majetky navráceny.
Seznamy pohřešovaných sudetských Němců
Snadná kořist
Po skončení války se Československo stalo arénou násilí a chaosu. Statisíce lidí byly vyháněny, často pod hrozbou smrti, a násilí nezřídka přerostlo v masakry a znásilňování. Jejich majetky byly snadnou kořistí pro českou lůzu, zločinné Revoluční gardy i pro Rudou armádu. Pokud někdo doufal, že s koncem války nastane spravedlnost, nedočkal se. Sudetští Němci skončili bez střechy nad hlavou, bez majetku a někteří i přišli o život.
Události se dají označit za genocidu
Jak říká například historik Jiří Padevět, mnoho lidí využilo toho, že i mohli po šesti letech okupace kopnout do nejbližšího Němce. Němci se tehdy psali s malým ‚n‘, chodili označení bílou páskou nebo svastikou. Byli označeni, stigmatizováni a bylo vůči nim dovoleno v podstatě cokoli. Docházelo k systematickému násilí, týrání a vraždám jedné skupiny obyvatel na základě národnosti. A jaká je definice genocidy? Je to „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské, nebo národnostní skupiny.“ Při pohledu na masové hroby v Postoloprtech nebo na trase pochodu smrti z Brna musí být snad každému jasné, že český národ na Němcích genocidu páchal.
Pomník masakru Němců v Postoloprtech
Dnes nese zodpovědnost zejména stát
Viníci zločinů už bohužel nežijí, takže je není možné exemplárně potrestat. Největší masakry však spáchaly jednotky pravidelné československé armády nebo polovojenské jednotky podléhající jejímu velení. Rozkazy zřejmě vydával ministr vnitra Václav Nosek a generál Ludvík Svoboda. Tito zločinci díky také unikli trestu, takže je nyní zodpovědnost na státu. Ten se přitom pokoušel zločiny vyšetřit a část viníků odsoudil. Bohužel všechny tyto snahy zhatil nástup komunismu. Dnešní demokratické Česko by se k těmto snahám mělo vrátit.
Náhrada a usmíření
Dnes, když se mluví o neomluvitelnosti tehdejšího násilí na Němcích, měli bychom přejít i ke spravedlivé náhradě. Vytržení z rodného kraje už bohužel nenapravíme, ale můžeme potomkům vyhnaných navrátit ztracený rodinný majetek. Dokud k tomuto spravedlivému vyrovnání nedostaneme odvahu, odsun Sudetských Němců bude stále tím nejostudnější kaňkou v naší historii. Agresoři zde totiž byli Češi. Tudíž je naší morální povinností hledat cesty k usmíření a spravedlnosti. Jedině tak bude tato ostudná kapitola uzavřena.
