Článek
Když se mluví o intimitě seniorů, společnost reaguje zpravidla třemi způsoby: trapným mlčením, odmítavým mávnutím ruky (přeci už „to“ nepotřebují), nebo – nedej bože – štiplavým vtipem.
Ale pro ty z nás, kteří pracují v první linii péče, je toto téma denní realitou, plnou etických dilemat, lidskosti a, často, tiché bolesti.
Tabu 1: Vztahy v domovech a strach z předsudků
Představte si dva lidi, kteří se v domově seniorů najdou. Jsou si oporou, chodí na procházky, sdílí společné jídlo. Většinou na to reagujeme s úsměvem: „Jé, to je roztomilé!“
Problém nastává ve chvíli, kdy tato blízkost přeroste v potřebu fyzického kontaktu. Ať už jde o ruku na rameni, polibek, nebo plnohodnotný sexuální život. Najednou se objevuje nervozita u personálu, rozčarování u rodin (přece „v takovém věku“ a s "takovými nemocemi"), a trapná snaha o „oddělení“ párů.
Jemný vtip: Pečovatel, který má na směně za úkol řešit manželskou hádku dvou osmdesátiletých klientů kvůli dálkovému ovladači a zároveň diskrétně zkontrolovat, zda paní Marie nezablokovala dveře pokoje, se právě stal mediátorem, terapeutem i bezpečnostním technikem.
Pečovatel jako strážce důstojnosti: Naší rolí není posuzovat. Naší rolí je zajistit prostor, soukromí a bezpečí, aby si klienti mohli užívat blízkosti, pokud to jejich duševní stav a přání dovolují. K tomu je potřeba velká míra profesionality, tolerance a etické přípravy.
Tabu 2: Když chování klienta vybočuje
Intimita není jen o partnerství. Je to i o změněném chování způsobeném nemocemi jako je demence.
Někdy klient s demencí ztratí filtry a vykazuje neadekvátní sexuální chování nebo doteky. Pro pečovatele je to náročná a nepříjemná situace.
Smysluplnost povolání se projeví zde: Ošetřovatel musí okamžitě posoudit: Je toto chování úmyslné nebo je to projev nemoci, úzkosti či potřeby doteku?
Pečovatel s vysokou odborností se nenaštve, ale analyzuje. Nenapomene, ale odkloní pozornost. Snaží se nahradit neadekvátní dotyk adekvátním, uklidňujícím dotekem (pohlazení ruky, obejmutí). A tím se vyhýbá ponižování klienta, který za své chování často nemůže. Toto je práce na úrovni psychologické intervence.
Zajímavost a etický kompas
Zajímavost z praxe: Ve Skandinávii a Nizozemsku se vedou diskuse o tzv. „Intimních asistencích“ v dlouhodobé péči. Jde o etické rámce pro placenou asistenci pro lidi, kteří mají fyzické omezení, ale chtějí realizovat svou sexuální potřebu. Ať už je toto téma jakkoliv kontroverzní, ukazuje na to, že lidská potřeba intimity je součástí důstojnosti, ne tabu.
Poselství pro veřejnost: Když se setkáte s tématem intimity seniorů, přistupujte k němu s takovou vážností a respektem, jako k jakékoli jiné zdravotní nebo psychické potřebě.
Pečovatelé a ošetřovatelé jsou v těchto momentech našimi etickými průvodci. Jejich práce je zajistit, aby naši blízcí – i přes nemoc, stáří a omezení – měli pocit, že jsou stále plnohodnotní, cítící a doteku hodni lidé. A to je hluboká a nesmírně cenná služba.
V našem závěrečném tématu se vrátíme k advokacii. Podíváme se na selhání systému: Jak rozeznat špatnou péči, jak si vybrat kvalitní zařízení a jak efektivně podat stížnost – s radami přímo z praxe.
