Článek
Když dnes ráno otevřete internet, máte pocit, že byste si místo snídaně měli raději kopat bunkr na zahradě. Tady válka, tam ekonomická krize, támhle umělá inteligence, co nám prý vezme práci (a pravděpodobně i manželky), a mezitím se dva miliardáři hádají na sociální síti o to, kdo má větší raketu.
A víte co? Je to fascinující divadlo. Ale odmítám v něm hrát roli vyděšeného komparzisty.
Syndrom „Breaking news“ únavy
Mám za sebou dekádu, kdy jsem stihl vyhořet v korporátu, procestovat kus světa s batohem a založit i položit vlastní byznys. Co mě to naučilo? Že slovo „krize“ je dnes nejzneužívanější marketingový tahák.
Svět se totiž hroutí každý úterý a čtvrtek odpoledne. Média a algoritmy sociálních sítí zjistily, že strach prodává lépe než sex. Váš mozek je nadopovaný kortizolem z titulků dřív, než si stihnete vyčistit zuby.
Můj přístup? Vypěstovaná, láskyplná ignorance.
Není to o tom, že by mi byl osud světa lhostejný. Je to o uvědomění, že moje úzkost z inflace v Argentině nijak nepomůže tamní ekonomice a už vůbec ne mému trávení. Dnešní doba vyžaduje zvláštní superschopnost: umění rozlišit mezi tím, co je tragédie, a tím, co je jen statistika.
Generace digitálních neurotiků
Koukám kolem sebe na své vrstevníky. Půlka z nich panikaří, že jim ujíždí vlak, a ta druhá se snaží ten vlak dohonit na elektrokolech za sto tisíc, která si koupili na splátky, aby cítili, že „žijí“.
Všichni jsme tak propojení, až jsme se odpojili od reality. Hádáme se v komentářích s lidmi, které bychom v reálu ani nepozdravili, a necháváme si zvedat tlak názory, které mají trvanlivost jogurtu na slunci.
Tady přichází ten můj cynismus: Lidstvo je nepoučitelné, a to je na něm to krásné.
Dějiny nejsou přímka vzhůru. Je to spirála, kde se neustále opakují tytéž chyby, jen v lepším rozlišení a s rychlejším internetem. Kdysi jsme se báli, že nás sežere tygr šavlozubý, dnes se bojíme, že nás „zruší“ na Twitteru. Mechanismus strachu je stejný, jen ten tygr je teď virtuální a má modrou ikonku.
Mír v oku hurikánu
Jak si v tomhle bordelu udržet zdravý rozum a úsměv na tváři?
- Zoom out. Když máte pocit, že je všechno špatně, podívejte se na historii. Žijeme v době, kdy máme v kapse přístup k veškerému vědění světa (a používáme ho ke sledování koček), máme antibiotika a teče nám teplá voda. Z pohledu našich pradědů žijeme ve sci-fi utopii.
- Smějte se absurditě. Když vidím politika, jak s vážnou tváří hlásá nesmysly, nerozčiluju se. Představím si ho jako postavu v sitcomu. Najednou to není hrozba, ale špatně napsaný scénář. Humor je nejlepší obrana proti nihilismu.
- Tvořte svůj mikrosvět. Velký svět nezměním. Ale můžu ovlivnit to, jestli se usměju na pokladní, jestli odvedu dobrou práci a jestli si večer místo doom-scrollingu přečtu knihu.
Svět se možná zbláznil. Možná se řítíme do záhuby. A nebo, a to je pravděpodobnější, se jen motáme v kruhu jako vždycky, občas zakopneme, ale nakonec to nějak ustojíme.
Takže, až na vás zítra vyskočí další „šokující“ titulek, vzpomeňte si na mě. Nadechněte se, dejte si to kafe a uvědomte si, že dokud máte v ruce ovladač od svého vlastního klidu, žádná globální katastrofa vám nemůže zkazit ráno.
A teď mě omluvte, jdu pozorovat, jak na zahradě roste tráva. Je to mnohem napínavější
