Článek
Někteří Ukrajinci dřou už před válkou sedm dní v týdnu, zatímco jiní se stávají symbolem „sociální solidarity“, kterou platí daňový poplatník. Pak tu máme ty, co zůstali doma, bez elektřiny, v bojové zóně, ale s hrdostí, hlavně bez možnosti odjezdu. Neoplývají prostředky ke korupci místních strážců zákona. Vláda mezitím oznamuje, že pomoc úspěšně pokračuje. Jen se jako běžný občan neorientuji v tom, kdo je demokrat a kdo dezolát.
Děkujeme, že jsme mohli být svědky modelu společenské odpovědnosti.
Někteří Ukrajinci dřou, Češi platí, vláda se chválí. Dokonalá ukázka českého experimentu.
Teď jen nevím, jestli mám jít do parku s lidmi v branném věku popíjet, na úřadech se tvářit jako uprchlík. Nebo sledovat feudální praxi v továrnách? Anebo umřít v zapomnění v chladu zničeného domu na Ukrajině. Nerad bych narušil laboratorní vakuum a zařadil se k dezolátům. Možná bychom měli, jako naši demokraté, dát v parku šanci těm statečným vytvořit nový rekord v pití.
