Článek
Domácí zvířata se tváříme jako chráněné bytosti, ale realita je mnohem temnější: v praxi s nimi zacházíme jako s levným zbožím, které lze vyhodit, vyměnit nebo znovu „vyrobit“. A zákony, které by je měly chránit, často slouží spíš jako alibi než skutečný štít.
Množírny jsou temným průmyslem, který roste právě proto, že stát a společnost rezignují. Zvířata tam žijí v podmínkách, které by u lidí vyvolaly okamžitý zásah krizového týmu. Feny jsou přiváděny do vyčerpání, štěňata a koťata se rodí nemocná, zanedbaná, bez šance na normální život. A to vše jen proto, že existuje poptávka a množení pro zisk je stále až absurdně snadno proveditelné.
Přestože jde o jeden z nejkrutějších byznysů, postihy jsou směšné. Pokuty, které pachatelé dostávají, jsou nižší než jejich měsíční příjem z prodeje zvířat. Podmínky, které dostanou, nikoho neodradí. Systém tak vysílá jasný signál: vyplatí se to.
A co horšího – právní rámec stále umožňuje, aby bylo zvíře posuzováno jako věc v řadě situací, nikoli jako živý, cítící tvor. Je to absurdní a neobhajitelné. Zvíře není vlastnictví, které můžeme spotřebovat. Je to živá bytost s potřebami, bolestí a strachem – a naše zákony stále nestojí jednoznačně na jeho straně.
Pokud chceme změnu, nestačí jemné úpravy. Nestačí papírové paragrafy, které se v praxi netestují. Je potřeba tvrdé regulace množíren, zákaz nekontrolovaného množení pro zisk, povinné licence, povinné kontroly a tresty, které skutečně bolí – finančně i trestně.
Protože dokud necháme množírny vydělávat na utrpení a pachatele odcházet bez skutečné odpovědnosti, pak není problémem jen pár bezcitných jedinců. Problémem jsme my všichni – stát, společnost i každý, kdo se tváří, že tohle není jeho věc.
