Článek
Situace v některých částech města je dlouhodobě neudržitelná. Okolí nádraží, podchody, parky i další veřejná místa se stávají prostorem, kde narůstá bezdomovectví, nepořádek, vandalismus i pocit nejistoty obyvatel.
Pomoc lidem v nouzi je povinností civilizovaného města. Ale pomoc nesmí znamenat rezignaci na pravidla, pořádek a bezpečí veřejného prostoru.
Proto navrhuji otevřít veřejnou debatu nad těmito konkrétními kroky:
1. Zachovat základní krizovou pomoc každému člověku v nouzi
Každý musí mít přístup k nezbytné pomoci – nouzovému noclehu, hygieně, základnímu jídlu a kontaktu se sociální službou.
2. Podmínit navazující městskou podporu aktivní spoluprací
Dlouhodobější ubytování, stabilizační programy nebo další formy podpory by měly být vázány na spolupráci – například na kontakt se sociálním pracovníkem, řešení dluhů, pracovní zapojení nebo dodržování pravidel zařízení.
3. Zavést možnost odpracování drobných přestupků ve prospěch města
Namísto nevymahatelných pokut nabídnout možnost veřejně prospěšných prací – úklidu veřejných ploch, pomoci s údržbou zeleně nebo dalších činností pro město.
4. Uplatňovat nulovou toleranci vůči vandalismu a ničení veřejného majetku
Sociální nouze nesmí být omluvou pro devastaci veřejného prostoru, agresivní chování ani opakované narušování pořádku.
Olomouc musí být městem, které umí pomoci — ale zároveň městem, které si dokáže nastavit jasné hranice.
Veřejný prostor patří všem obyvatelům.
Ne chaosu. Ne rezignaci. Ne dlouhodobému přehlížení problému.
Je čas začít jednat systémově, důsledně a s odvahou.
S úctou
Pavel Balcárek
