Článek
V té době byly všechny důležité posty státních orgánů, tedy soudů, věznic, armády a policie, jakož i vedení podniků obsazeno komunisty a složení policie a velitelského sboru armády bylo komunistické nejméně z 80%. Vedle toho stále existovaly Lidové milice stále v plné zbroji a v zemi byla ještě i sovětská armáda. Pokud by se komunisti cítili životně ohroženi, mohlo by dojít k občanské válce, kde by zbraně byly pouze na straně komunistů.
Vzpomeňte si, jak se díky komunistickým šéfům věznic prakticky podařilo zdiskreditovat amnestii prezidenta Havla tím, že oproti požadavku prezidenta propouštět amnestované do připraveného prostředí (např. aby měli kde bydlet), je propouštěli nedostatečně oděné v zimě a prakticky bez peněz (několik stovek v kapse), často večer, takže pro mnohé bylo nejlepší řešení se zase vrátit do tepla a servisu věznice. A pak se to samozřejmě obrátilo proti Havlovi.
Zprvu byl i parlament komunistický a komunisté si uvědomili, že diktatura je už neudržitelná, ale bohužel také pochopili, že tu silovou nadvládu mohou nahradit „nadvládou“ peněz, a proto se začali angažovat ekonomicky za velmi zvýhodněných podmínek. Většinou byli mnohem bohatší než většina občanů a navíc měli důležité informace kde je co na prodej za velmi výhodných podmínek. Ve straně zůstali jen ti pravověrní, kterých sice nebylo málo, ale mnozí další se „překabátili“ a vstupovali do různých stran, velmi často do ODS, protože ta podporovala především podnikání.
