Článek
Byla to konstanta devadesátek, něco jako „v neděli prší“ nebo „někdo z vlády právě odstoupil“.
Dnes? Realita se nezměnila. Jen kulisy.
Máme tu „nový“ projekt SPOLU – údajně moderní, proevropský blok, který se tváří jako odpověď na chaos a populismus. Jenže když sloupnete vrstvu PR, zjistíte, že uvnitř sedí ta samá ODS, se stejnými reflexy, stejnou chutí na moc a veřejné peníze. Jen si nasadili červené kulaté brejličky a naučili se říkat „digitální transformace“ s kamennou tváří.
ODS 2.0: nový lak, staré návyky
Neproběhla změna. Proběhla reklamní kampaň. Stejná parta, co roky tahala státní zakázky přes známé, dnes mluví o modernizaci, efektivitě a slušnosti. A spousta voličů – především těch z městské bubliny – jim to žere jako avokádový toast v hipsterské kavárně.
Binární volba jako past
Tuhle metodu známe. USA ji dovedly k dokonalosti: republikán vs. demokrat, dvě značky, jeden výrobce. U nás? ANO vs. SPOLU. Dvě možnosti, obě systémové. Každý další hlas mimo je označen za zahozený, extremismus, nebo rovnou nebezpečí demokracii.
„Nevolíš SPOLU? Tak to chceš Babiše?“
„Nevolíš ANO? Tak to chceš Kalouska zpátky?“
Iluze volby. Demokracie jako Netflix – můžeš si vybrat, co budeš sledovat, ale katalog ti někdo už dávno seřadil.
Obránci režimu
Nejsilnější obránci téhle binarity nejsou politici. Jsou to lidi s pocitem morální převahy, kteří věří, že volba SPOLU je volbou rozumu. Najdeš je na sociálních sítích, fórech, diskuzích. Nositeli diplomů, kteří ti klidně vysvětlí, že když volíš někoho mimo hlavní proud, jsi dezolát.
Měřítkem správnosti se stalo to, jak moc ti tleskne bublina. Ne to, jestli ti někdo reálně zlepšil život, zprůhlednil stát nebo zmenšil nerovnosti.
Co jiného?
Je tu prostor pro něco lepšího. Piráti, Starostové, možná pár jednotlivců odjinud – pokud ustojí tlak, nezačnou se bát vlastního stínu a hlavně nepřestanou mluvit k lidem, nejen ke svým voličům.
Ale musíme jako voliči přestat hrát tu hru. Přestat si vybírat menší zlo a místo toho chtít skutečné dobro. Volby nejsou ruleta. Mají být vyjádřením důvěry, ne rezignace.
Možná jednou…
Až jednou víc než polovina národa pochopí, že demokracie bez volby mimo systém není demokracií, ale simulací, možná se něco změní. Do té doby budeme dál sledovat nové verze starých lží. A říkat jim „zodpovědná volba“.
Napsal: Pavel Bláha | Člověk, co si radši povídá se sousedem než s televizí.
