Článek
Každé čtyři roky se u nás koná společenský rituál jménem volby. Politici slibují, voliči přemýšlejí, média přehánějí, a nakonec to dopadne přesně tak, jak všichni čekali.
Tentokrát jsme volili ve stínu války, inflace a digitálních zmatků, ale hlavně s pocitem, že ať dopadne cokoli, nějak to přežijeme. A o to přece jde.
ANO 34,51 %: Babišova jistota mezi Bruselem a Koblihou
Hnutí ANO znovu zvítězilo. Andrej Babiš ukázal, že charisma, účetní tabulky a marketing jsou v české politice pořád silnější než ideologie.
Voliče netřeba přesvědčovat, že bude líp, stačí mu ukázat, že by mohlo být hůř. A v tom je Babiš mistr.
Jenže tentokrát není hlavním soupeřem Fiala ani Okamura, ale Evropská komise.
Babiš oznámil, že odmítne některé unijní směrnice, zejména systém emisních povolenek ETS 2. A z čísel vychází, že se mu to prostě vyplatí.
Pokuty z Bruselu by byly levnější než odvody do evropského rozpočtu. Finančně i politicky má silnou pozici, zvlášť když po jeho boku stojí Polsko, Maďarsko a část Francie.
Evropská unie je přitom rozpolcená. Německo řeší recesi, Macron má doma chaos a předsedkyně Komise Ursula von der Leyen balancuje mezi kritikou z Berlína i Budapešti.
Babiš v téhle konstelaci nevypadá jako rebel, ale spíš jako hráč, který si umí spočítat, co se mu vyplatí.
SPOLU 23,36 %: Slabá káva bez cukru
Koalice SPOLU dopadla důstojně, ale bez jiskry. Fiala působí jako učitel matematiky, který ví, že i trojka je známka.
Jejich politika je spořádaná, předvídatelná, ale také nudná.
Voliči, kteří vstávají včas a platí složenky, se sice mohou uklidnit, že chaos nehrozí, ale nadšení tu prostě není.
STAN, Piráti, SPD a Motoristé: od šachů po benzín
Starostové se po skandálech zázračně vrátili do hry, tichý úspěch, který ukazuje, že voliči umí odpouštět.
Piráti přežili vlastní digitální bouři, i když výsledkem je spíš analogová realita než revoluce.
SPD zůstává ventilem frustrace, ale její protestní energie už ztrácí sílu.
A noví Motoristé přivezli do politiky něco, co tu dlouho chybělo, styl, lesk a sebevědomí, i když s obsahem to občas drhne.
Přísaha: trpělivě, poctivě, bez pozlátka
Mimo hlavní mediální reflektory zůstává Přísaha Roberta Šlachty.
Hnutí, které si od začátku zakládá na slušnosti, spravedlnosti a bezpečnosti, nedělá z politiky show. Možná proto nedostává tolik prostoru, ale o to pevnější má základnu lidí, kteří už na marketingové hry neslyší.
Přísaha není protestní ani populistická, spíš praktická a občanská.
Mluví jazykem lidí, kteří chtějí, aby stát fungoval, policie měla respekt a spravedlnost nebyla sprosté slovo.
V době, kdy jiní mění názory podle průzkumů, je to skoro rarita.
V krajích se Přísaha pomalu, ale jistě stává faktorem stability. A to je přesně to, co může být do příštích voleb největším trumfem: klidná síla bez arogance.
Stačilo! 4,3 %: minulost konečně zaparkovala
Komunisticko-nacionální slepenec Stačilo! zůstal mimo Sněmovnu.
Konečná, Sterzik i Maláčová tak končí v politickém archivu.
A možná je to největší vítězství letošních voleb, minulost se konečně přestala tvářit jako budoucnost.
Volby, jaké jsme si zasloužili
Volby 2025 dopadly tak, jak musely. Nikdo nevyhrál úplně, nikdo úplně neprohrál.
Česká politika připomíná rodinnou fotku po Vánocích, všichni se usmívají, ale každý ví, že příště to bude zase stejné.
A možná je to dobře.
Jsme národ, který se umí smát i ve chvílích, kdy by jiní plakali.
Nadáváme, protože ticho by bylo podezřelé.
Nevolíme dokonalé, ale ty, kterým rozumíme.
A to se, v téhle zemi, pořád počítá.
