Článek
Rozumím tomu, že otázka vzniku života je fascinující i zneklidňující téma. Vaše úvaha hezky ukazuje, že současná věda opravdu nemá definitivní odpověď, jak přesně proběhl přechod od chemie k biologii. Je fér přiznat, že experimenty jako Miller-Urey nebo hypotézy o „prvotní polévce“ zatím nestačí na úplné vysvětlení.
Současně bych ale rád doplnil pár nuancí:
- Abiogeneze je aktivní vědecký výzkum, nikoli dogma. Víme, že organické molekuly vznikají přirozeně (ve vesmíru i na Zemi), a zkoumají se scénáře, kde se mohly organizovat do složitějších struktur – minerály, hydrotermální průduchy, povrchy hornin.
- Výpočty extrémně nízkých pravděpodobností většinou vycházejí z předpokladu, že se život musel „složit celý najednou náhodou“. Věda ale ukazuje, že příroda funguje spíš přes postupné kroky, zpětnou vazbu a katalýzu, takže pravděpodobnostní rámec není tak jednoduchý.
- Evoluce po vzniku života je dobře doložená (fosIlie, genetika, společný předek). Otázka není, zda evoluce probíhá, ale jak přesně vznikl první „spouštěcí moment“.
- To, že lidé hledají v tomto smysl, je naprosto pochopitelné. Jen bych rád oddělil vědu (která hledá mechanismy) od víry (která dává smysl a hodnoty). Obojí je z mého pohledu velmi důležité a má v lidském životě své místo, ale nelze je zaměňovat.
Možná právě tahle pluralita — věda jako způsob poznání a víra jako způsob hledání smyslu — je jedním z darů dnešní doby.
Děkuji za podnětný text, nutí mě přemýšlet a pomáhá mi vidět a chápat odlišné pohledy, zamýšlet se třeba i nad motivacemi autorů psát podobné texty.
