Článek
Když se vám ušpiní záchodová mísa, až se z toho obrátí žaludek, nedá se říct, že ten kal nenávidíte, to je nesmysl, prostě ho jen utřete. Jenže lidi milují iluze. A Češi se na sebe rádi dívají optikou Werichovské člověčiny. Nebo Hrabalových pábitelů. Jak by se tito dva smířili s právě vznikající českou vládou?
Ve 30tých letech minulého století fungovali na naší politické scéně chlapci s účesem na Hurvínka, podobným jaký nosil himmler, a dnes se jím zdobí všelijací rajchlíci a pitomiové. Tenkrát to byl třeba jistý rozsévač řečený rys. A kolem něj – hnutí vlajka. Byl vlajkař. Podobně jako dnešní flastenci. A stejně jako oni hlásal, že demokracie je přežitek a že vláda pevné ruky v sousední zemi je lepší. Naplní víc korýtka a národ má pak větší hovínka. Jistě, pevná ruka jim rozdala lopaty a krumpáče platila je – obrazně řečeno: za kopání do země. To, že si celý národ kope hrob, jim však pevná ruka zatajila. Tenkrát byla pevná ruka v Německu. Dnes obdivují vlajkaři pevnou ruku ze země, která začala 2 světovou válku, až do roku 1941, jako spojenec nacistického německa – obdivují pevnou ruku putinova russka.
Když slyším, že na Ukrajinu se máme vykašlat, říkám si – jistě. Jistě mnichovská dohoda nebyla zrada, lidi, kteří takto mluví o jiném, si dnes už sami nic jiného nezaslouží.
Nejsou to pábitelé, nejsou to človíčkové. Jsou to rozsévači. Rozsévači malosti.
Flastenci břicha, rozsévači míru. Flastenci panděra, vlajku nad hlavou.
Flastenci břicha, bez zbytečných škol. Flastenci panděra, hrdí na mozol.
Flastenci zadničky, co tak krásně svědí. Flastenci bez mozku, co do russka hledí.
(Pozn.: lze zpívat na – Básníky ticha)
Flastenec rozsévač řečený rys je dnes vnímám jako vlastizrádce. Jenže pitomiové, rajchlíci, turkové, blbišové a spol, jsou úplně stejná parta. Vygooglete si to.
Úplně stejně adorují pevnou ruku, a nezáleží na tom, jestli jde o fýrera nebo oligarchu.
Blbiš má oči hada. Pitomio krysy. Blbiš hypnotizuje. Slovenský parazit (omlouvám se všem slušným Slovákům, kromě kámošů ficka), který předstírá, že je český flastenec, aby nás vysál jako klíště. A bohužel – zástupy lidí v pěkných autíčkách zaparkovaných před supermarkety překládaly plné nákupní košíky do kufrů a věřili, že je tady bída, od které nám pomůže had.
Ani jedno není pravda. Není bída. A had pomůže jen sobě. Na úkor naší budoucnosti. Proč by ho, proboha, měla zajímat? Had potřebuje vládu, která bude jeho loutkou – k tomu se hodí krysy. Ne, dnešní Češi nejsou ani Werichovi lidičkové, ani Hrabalovi pábitelé. A ani jeden z těchto pánů by současným sobecky flasteneckým čecháčkovstvím nebyl nikterak nadšený.
Neexistuje zvíře, které by si do čela smečky postavilo tak vadné kusy.
Máme rádi iluze. Vláda hadů a krys je jednou z nich. Starost o zem a správu jejích věcí je jen iluze. Jak je ale možné, že had blbiš je tak úspěšným hypnotizérem?
Začalo to ale už dřív – Poté, co se ukázalo, že idol českých rozsévačů míru – šikovný pan hitler, lepší než demokracie, poněkud zklamal, vystřídala jeho armádu na našem území armáda jeho bývalých spojenců. Rudých spojenců, kteří mu od září 1939 až do roku 1941, kdy je podrazil, pomáhali například s dělením Polska. Takže v roce 1945 jen hasili požár, který zapálili. A když tedy jedni okupanti, ze stejného vrhu, vystřídali druhé, nastolili u nás státní kapitalismus pod dohledem úzké skupiny vyvolených – komunistické mafie. Ano, všechno fakticky patřilo státu. A ten komunistické partaji – jejím bossům. Dělníkům v jejich éře nepatřilo nic. A socialismus je možný maximálně na úrovni družstva, ale na úrovni státu je to čirý nesmysl.
Když režim státního komunisticko-mafiánského zmaru vyžral sám sebe (jedna generace ukradla, druhá vyžrala a třetí to prohlédla), uvědomili si bossové, že je konec. A přišla „sametové revoluce“. Jenže oni bossové prosákli, bohužel, i do struktur normálního systému organizace lidské společnosti, který se k nám vrátil. Vrhli se na státní majetek a privatizovali. Jistě, že ne všichni, kdo začali podnikat, patřili k této kastě. Ale had blbiš ano. O tom ale později. Smutné bylo, že morálka a móresy bývalých soudruhů se staly inspirací pro mnohé, kdo původně do této kasty ani nepatřili. A tu na naší scéně vykvetli dva odpudivé květy. Dvě nejodpudivější chyby Václava Havla, za které ale nemohl sám, a nevím, jak tomu šlo zabránit. Těmi květy jsou, a otravují nám vzduch doteď – klaus a zeman. Oni, jako poskoci mafiánů, stvořili pasystém kmotrovského státu, zakázek a posléze dotací udělovaných podle klientských klíčů. Lobbying v jejich režii zdegeneroval do úplatné frašky. Vrcholem byla opoziční smlouva: abychom mohli řádit, potřebujeme být zvoleni – ty si vezmeš na vodítko pitomce zleva, já zprava, a až nás zvolí, jedno v jakém poměru, začne porcování státu! Hurá.
Jistě vznikali v této době i odlišné partaje, akorát že pod tlakem kmotříků, bezzubé. A většinou se stalo, že buď záhy zanikly, jejich otrlejší vsákli do struktur, proti kterým se původně stavěli, nebo vytrvali a přizpůsobili se – zdegenerovali do podoby příjemců státních příspěvků na partaj a tuto marnost zastírali ochranou přírody, menšin, či dokonce například bojem proti autorskému zákonu – pod dětinským heslem: Já še chči baviť žadajmo, bů bé! Skryti za žvásty o sdílené informací. Umělecké dílo není soubor informací.
I když některé z těchto part, třeba piráti, aspoň zdánlivě, dospěli, jistá míry marné konformity je v nich pořád. Společnost, která bohatne a stává se spokojenou – leniví. Zvlášť mentálně. Zapomíná vlastní dějiny, například. Viz nedostatek povědomí o rysech rozsévačích. Například. A tento stav mentální letargie společnosti, kdy břicho převládne nad mozkem a srdcem, otevřel cestu populistům. Politickým podnikatelům. Obchodníkům se sliby, se strachem o talíř, který neohrožuje naše neschopnost, ale kdokoli zvnějšku. Populisté tím hrdě vytyčili směr – ochlokracie. Vygooglete si to.
A do toho příchod woke progresivismu, který neznal míru. Tady vznikla spousta svazáckých part, které se vrhly na všemožné menšiny ve snaze něco na tom vytřískat, až otrávily veřejný prostor, až přišla reakce, která se dala čekat – populismus zavětřil neoblibu progresek a přihodil ji do svého arzenálu. Děkujeme všem progreskám za tuto jejich idiotskou krátkozrakost. Fakt dík. Za trumpa, třeba.
A tak vznikla postmoderní, post faktická… a post-inteligentní bramboračka. Zprava doleva.
A plodem tohoto marasmu je i had blbiš. A jemu se nechtělo, kvůli zakázkám a dotacím, utrácet penízky za podplácení klausovsko-zemanovských „politiků“, napadlo ho: Lidi mají kmotrů plné zuby. Budu je kritizovat a oni mě zvolí a já je za to vysaju jak klíště.
A jak si řekl, tak činí. Takže jeden parazit vystřídal druhé. Jenže slovensky oligarchický parazit má, bohužel, charisma. Proč ho nemají i politici „demokratických“ stran? Nejsou populisté. Nedokáží komunikovat s lidmi, protože sami sebe přivedli do skleníků politických sekretariátů a žvástů. Petr Fiala se ztrapní Nutelou a tím, když se v kvádru posadí vedle štaflí a kýblu barvy a k tomu si nechá přifařit písmenka o tom, jak medituje prací, třeba malováním cimry. V kvádru, Péťo? Stejně jalové PR mají ale všichni ostatní, od Starostů po Piráty. Směšné a trapné. Bezzubé. Upachtěné. Proč? Nedělají ho profesionálové, jako pro blbiše, ale kamarádi kamarádů – jak už to tak u těchto part chodí.
U blbiše ne? Ne. On kamarády nemá. A v tom je jeho síla. I jeho nejbližší rozjuchaní havlíčci a šilerové jsou jen koupení poskoci. PSP – poskok slovenského parazita. Omlouvám se slušným Slovákům, (mimo tiso ficko kámoše), ale nedalo mi to. Ostatně – proč by slovenskému parazitovi mělo záležet na České republice?
Jistě mohla by v tom být i jeho slabina, že nemá kámoše. Ale o to se ještě nikdo nepokusil.
A díky konformitě všech stran od ODS po Piráty, se s tímto ani nedá počítat. Bohužel.
A to je to nejmíň strašné – kamarádské PR. Horší jsou kamarádské vazby a vztahy prorůstající jako rakovinné podhoubí celou českou politiku od kmotrovských dob klausů se zemany. Blažek, například. Asi to nemusím dál vysvětlovat. Když už se koalici povedlo vládnout, nezbavila se kostlivců ve skříni. Neposadila chytré, ale necharismatické lidi do kanceláří a před kamery nepostavila show many – tak se na to dnes musí. Bohužel. Máme tady pavlač soc sítí. Bohužel. A ani jejich vzájemné vztahy nebyly ideální.
Nešlo tak úplně o seriózní řízení země. Pořád v tom byl víc než zdravý podíl partajního konformismu. U všech. Bohužel.
A pak je tu jeden „kavárenský“ omyl, který se nejlíp ilustruje na Angele. Ta měla nápad, že když nacpe východnímu gosudarovi peníze za suroviny, bude ho bohatství kultivovat do gentlemana. Ne. Když dáte peníze gaunerovi, vyrobíte akorát bohatého gaunera.
Čehož jsme svědky nejen na Ukrajině. Jo, Ukrajina – skvělá záminka pro populisty ukázat, kdo nám ujídá z talíře a proč máme menší nadváhu, než bysme mohli ach mít.
Takže – sankce fungují a zbraně pro Ukrajinu taky. U obojího jde o to, aby Ukrajina ztratila co nejméně území, než bude russko donuceno jednat o míru. A to se daří. A chápu, že to russku i jeho kolaborantům vadí, a tak omílají opak. Nene, holenkové, funguje to. Jinak by russko už ovládalo větší kus souseda a nemotalo by se jak nudle v bandasce furt na stejné ploše.
A o co jde russku? O zamrzlé imperiální choutky, o život v minulosti. O cccp. Jenže – kdo žije v minulosti, nemá budoucnost. A kdo minulost ohýbá, přijde o oboje. Howgh.
A EU – dotace jsou peníze daňových poplatníků z bohatých zemí, aby pomohli chudším, dorovnat je. Zjednodušeně. Nejsou to peníze pro východoevropské oligarchy. V principu. A uvědomte si, co všechno tu z dotací máme. A NATO? Záruka míru v Evropě. Smějete se? A už jste viděli, aby jedna armáda zaútočila sama na sebe? Ne. A to na něm právě nejvíc vadí russku. Tohle. Nic jiného. Milí, rozsévači liliputinova miru. Takže je to záruka míru.
Zpátky k hypnotickému hadu blbišovi. Štěstí, že jsme ho neměli ve 30tých letech, složil by vládu z vlajkařů rozsévačů, z moravců… mladých úprků a kamarádil by s vůdcem okouzlenými autokraciemi na Slovensku a v Maďarku. No, zas takový rozdíl ode dneška to není, že.
Fujtajbl.
Jeho lidové charisma těží z toho, že mu neradí skleníkoví PR kámoši, ale profíci inspirovaní na ulici, v hospodách apod. Těží z toho, jak pavlač soc sítí rozbila fakty a nahradila je bramboračkou názorů. Těží z toho, že lepšolidi mají pocit, že gauneři se dají kultivovat, tím, že k nim budeme slušní, i když oni plivou. Ne. Berou takovou slušnost jako slabost, jako ponouknutí k rozsévání další špinavosti. Atd.
A nenávidět špínu nemá smysl. Ani hady s krysami. Špína se má utřít. Jenže s kým? S konformními politiky? Těžko. Su rád, že nemám děti. Vzhůru do ochlokracie! Hurá.
Howgh. Pg.
PS.: A co ekologie, soudruhu mrcinko? Jistě, že změny klimatu probíhaly vždy. Ale lidí nebylo vždy 8 miliard. A nesmradili miliardami aut a miliony komínů a podobně. Planeta má poloměr 6 378 km. Je malinká. A nad ní je poklop z atmosféry, cca 10 km. Je to malinké a křehké a všechno vzájemně provázané. A jsme to my, kdo potřebuje přírodu. Ne naopak. Uvědom si to, debílku.
Pg
